Rok 2018 už máme v archivu
4. 01 2019 | 20.01
Všimli jste si? Hned prvního ledna šouplo píše všechny články roku 2018 do archivu... A tak jsem si řekla, že nastal nejvyšší čas trochu se za uplynulým rokem ohlédnout a nějak ho statisticky vyhodnotit (aneb opět se dočkáte mých oblíbených grafů :o). Rok 2018 byl celkově dost zvláštní a hodně rozkolísaný – zatímco jsem si už od jara užívala skvělé výlety a potom v létě k tomu navíc ještě jízdu na kole a koupání a byla jsem poměrně v pohodě, od podzimu se moje duševní rovnováha začala slušně hroutit, a i když v práci je to pořád ok, na domácím poli jsem si sáhla vyloženě na dno :o(. V jistém ohledu je rok 2018 vlastně rokem nesplněných ambicí, protože ačkoli jsem si začátkem roku dobře našlápla k velké životní změně, nepodařilo se mi ji (a ne tak úplně mojí vinou) dotáhnout do konce. O to se budu zuby nehty snažit letos.
Co se týče čtení knih, pořád si držím poměrně dobré skóre a za rok 2018 jsem přečetla 27 knížek, které měly 9.810 stran, a tak nějak zůstal zachován i poměr mnou přečtených knih od českých autorů oproti těm zahraničním (cca kolem jedné třetiny, tedy 9 z 27 :o). E-knih jsem v roce 2018 přečetla o fous míň – zhruba čtvrtinu (tedy 7 z 27), ale řekla bych, že to je poměrně reálná hodnota, neb loňských 34% už nejspíš nikdy nepřekonám, tam mi to nahnaly knihy, co jsem četla na kompu v práci, abych se mohla tvářit vytíženě :o). Pozorní čtenáři si nicméně nejspíš všimli, že byť jsem přelouskala 27 kousků, v rubrice Čtenářské okénko se za celý rok objevilo všehovšudy jen 15 článků, což je způsobeno tím, že jsem se naučila některé knihy jen stručně shrnout do zhodnocení Projektu 102/1001, místo abych o nich sepisovala samostatné články, a myslím, že tenhle trend zachovám, protože u některých oddychovek vlastně není ani moc co psát a vypotit článek by mi dalo zbytečně moc zabrat :o)
Pokud jde o další rubriky, tak například Cestospisy jsou přifouknuté o 4 resty z roku 2017 (svým způsobem si říkám, že je vlastně dobře, když jsem nestihla dopsat všech sedm :o), byť jsem vloni docela dost výletničila, zatímco veškeré loňské Filmové okecávky jsem vypotila čistě jen ze seriálů a filmů stažených z webu, neb jsem, dámy a pánové, za celý rok 2018 nebyla ani jednou v kině (což jsem s lehkým zděšením zjistila už koncem roku). Upřímně řečeno mám dojem, že vlastně nebylo moc na co do toho kina zajít, v létě jsem uvažovala o Fakjů pane učiteli 3, ale pak z toho kvůli nedostatku času nic nebylo, a v konečném důsledku se vlastně ani nezlobím, protože se mi třetí pokračování po zhlédnutí už vůbec nelíbilo. Koncem roku jsem pak ještě uvažovala o Bohemian Rhapsody, protože ho všichni kolem chválili, ale opět nebyl nějak čas, a jinak vlastně asi nic :o(. Letos by to snad mělo být o trochu lepší, protože co vím, tak má jít do kin minimálně třetí pokračování Škyťákových dobrodružství Jak vycvičit draka, na které bych se chtěla zajít podívat :o). Jinak jsem ale na filmy celkem koukala, i když jsem o nich nepsala (většinou to bohužel nebyl tak výrazný a úchvatný zážitek, aby mě to vyburcovalo k sepsání článku), a podařilo se mi splnit i pár bodů Filmové výzvy, kterou u sebe zveřejnila wolfgirl (mimochodem, jak se podařilo splnění tobě? :o). Mně se při zpětném napasování (nekoukala jsem na filmy cíleně podle bodů výzvy) podařilo splnit 19 bodů z 30, takže nějakých 63%.
Překladatelskou rubriku se mi vloni podařilo po neuvěřitelných třech letech (vážně už je to tak dlouho?) opět trochu oživit, a to dokonce hned dvěma články – překladem textů Imagine Dragons a první částí 1. kapitoly knihy Caprice and Rondo od Dorothy Dunnettové, což je teoreticky úspěch, ale když se tak na statistiku téhle rubriky koukám, říkám si, jestli má vůbec smysl snažit se ji dál udržovat při životě, jestli by nebylo jednodušší přesunout ty články někam jinam, ale vzhledem k tomu, že jsem si dala překlady do cílů Projektu 102/1001, ještě to nějakou dobu vydržím :o)
Ve Vnitřním vesmíru jsem pak kvůli vlastní skleróze narazila na menší problém, jestli ji počítat souhrnně s Projektem 1001 nebo ji rozdělit, nejdřív jsem si totiž vůbec nemohla vzpomenout, kdy jsem ji vlastně rozdělila na dvě podrubriky a jestli jsem i před tím počítala "projektové" články do Vnitřního vesmíru nebo jinam... No, pak mi naštěstí svitlo, že jsem ji vlastně roztřídila vloni začátkem roku a vyčlenila projektové články do samostatné podrubriky jen kvůli tomu, aby se mi snáz hledali a prostě se v nich lépe orientovalo. Každopádně za rok 2018 přibylo celkem 6 článků v rámci Projektu 1001 a 9 kousků do čistokrevného Vnitřního vesmíru, tedy mých nejrůznějších duševních pochodů :o)
V souhrnu jsem to za rok 2018 s články nijak zvlášť nepřeháněla (bylo jich vlastně jen 71, když nepočítám resty). Svůj díl na tom má nejspíš i fakt, že se u mě objevila další vlna psací krize, kdy mě po naplno prožitém létě vůbec, ale vůbec nebavilo zpětně sepisovat články o všech svých zážitcích, byť se pořád utěšuju tím, že blog je vlastně jakýsi můj deníček, památníček a že si jednou, až budu stará, budu těmi svými zážitky listovat a s nostalgií vzpomínat. Nicméně pozitivní zprávou je, že ačkoli jsem suma sumárum zase tolik článků za uplynulý rok nepublikovala, počet komentářů zůstal stejně krásně vysoký jako v předchozích dvou letech, takže se asi dá říct, že jsem se od roku 2016 konečně stala na píše populární :o). Před rokem 2016 se totiž celoroční počet komentářů na mém blogu pohyboval okolo stovky a teď ty poslední tři roky jsou to stovečky tři :o). Stejně jako jsem se poslední dobou se svým blogem propašovala i na poměrně vysoké pozice celkových píšáckých žebříčků – 12. místo podle návštěvnosti i podle hodnocení za posledních 14 dní a absolutně první místo v počtu komentářů za posledních 14 dní roku 2018, jupí jej :o). Aneb články o depresi a jiných útrapách vám zaručeně zvednout sledovanost :o). Takže děkuji své stálé fanouškovské základně i náhodným kolemčtoucím za podporu a vůbec všechno (tedy za to, že jste :o) a přeju vám všem maximálně pozitivní rok 2019!
