8. 01 2019 | 19.10
Nestíhám. Pro život reálný (byť se momentálně skládá především z povinností a úkolů a žádných výletů) nestíhám život blogový. Tudíž nejen že nestíhám číst a komentovat vaše články, ale co je ještě horší, nestíhám ani odpovídat na vaše úžasně milé komentáře u mých vlastních článků :o(. Dneska jsem to po delší době s vypětím sil dohnala, ale stejně je mi kvůli tomu hanba. A mám výčitky svědomí i kvůli tomu, že vás nemám čas číst. Deptá mě, jak se mi vždycky na liště oblíbených položek v Exploreru hromadí dlouhá řada vašich článků, které jsem si tam "odložila" na pozdější přečtení a které si pak většinou po nějaké době zkopíruju do Wordu, že si je jako přečtu v práci nebo cestou v MHD, a pak mnohdy skutek utek :o(. Vážně mě to mrzí, protože vás čtu moc ráda, jen to teď prostě nějak nestíhám. No, teď bohužel zahrnuje delší časový úsek posledních několika měsíců, který postupně graduje... Je to bída, já vím :o(
Ruku v ruce s tím věčným nestíháním mě taky moc nebaví psát. Vlastně psacím nechutenstvím trpím už někdy od podzimu, zejména proto, že mi celou dobu dýchala na záda spousta restů z léta :o(. Momenty, kdy jsem si sepisování článků užívala, byly spíš jen takové záblesky a daly by se spočítat na prstech jedné ruky (většinou šlo o aktuality s okamžitým nápadem či zážitkem), jinak jsem z toho spíš vyloženě otrávená. Poznám to na sobě i podle toho, že pokaždé, když si začnu říkat, že bych měla jít konečně sepsat další článek na blog, najednou mám spoustu nápadů, co bych místo toho mohla dělat jiného. V momentě, kdy jsem se, místo abych šla zapnout počítač a psát, raději vrhla do úklidu, který jsem předtím už nejmíň týden odkládala, se mi v hlavě rozeznělo varování, že je se mnou fakt asi něco špatně :o(. Uvědomila jsem si, že už mám plné zuby toho, jak neustále s vyplazeným jazykem doháním své resty, a nijak zvlášť mi nepomáhá ani neustálé vědomí toho, kolik článků musím (resp. kolik bych jich chtěla) ještě sepsat :o(. Došlo mi, že tím sama sebe dostávám poměrně zbytečně do stresu, a proto jsem se rozhodla nastolit od Nového roku oddychový čas, než si k blogu vypěstuju totální odpor. Neberte si to proto prosím nijak osobně, zvlášť po vašich pěkných podpůrných komentářích u statistického shrnutí loňského roku mě to mrzí dvojnásob, vaše podpora a komenty pro mě celkově hodně znamenají, ale momentálně se nedá nic dělat, vážně potřebuju pauzu a trochu si oddechnout, nemít pořád nad hlavou bič, že si kromě každodenních starostí musím najít čas i na blog, a místo toho si raději vtloukat do hlavy, co všechno vlastně stíhat NEMUSĺM :o)
Normálně si žádná novoroční předsevzetí nedávám, ale letos jsem se rozhodla udělat výjimku. Zařekla jsem se, už se nebudu zbytečně mučit blogem, že nemusím sepsat článek úplně o všem, že klidně můžu nějaký výlet vynechat, nebo to vzít stručněji a tolik se nerozepisovat, a že v úplně ideálním případě bych mohla sepisovat své zážitky pěkně začerstva, dokud mě to baví, prostě místo poznámek rovnou vysmahnout článek. V žádném případě se nebudu do psaní nutit a rozhodně už se nebudu trápit resty, to je prostě radši odškrtnu, protože psát články s několikaměsíčním nebo dokonce i několikaletým zpožděním mě nebaví, dojmy a emoce z toho už jednoduše nejsou po takové době náležitě intenzivní a hodně to zavání povinností, což já nerada :o(. Zkrátka hodlám v roce 2019 virtuálně abstinovat a víc si užívat život jako takový. Udělat si takovou menší blogerskou dovolenou a dávat sem články jen ve chvíli, kdy budu mít opravdu chuť psát. Zatím mě naštěstí pořád baví plnění Projektu 102/1001, takže se teoreticky nějaké té zprávy dočkáte aspoň jednou za čtvrtletí, ale jinak tomu chci dát volný průběh a nechat vývoj na aktuální situaci. Možná časem zjistím, že mě víc baví vás číst než sepisovat něco vlastního, nebo až se dostatečně vydovolenkuju (a to je myslím si poměrně reálná možnost, protože už se mi to párkrát stalo), začne mi psaní vyloženě chybět a vy pak budete zase nuceni prokousávat se mými sáhodlouhými reporty :o). Tak se na mě prosím nezlobte, i když se odmlčím, pořád vás mám ráda, protože jste skvělá parta lidí, které je radost být součástí, a zaručeně počítám s účastí na dalším píšáckém srazu (pokud mě teda pozvete, když teď psát vlastně nebudu :o)