14. 04 2019 | 10.52
7. 4. 2019
Čisté, voňavé a vyžehlené ručníky – miluju, když si do nich můžu po sprše zabořit nos :o)
8. 4. 2019
Když jsem si šla na Zásilkovnu vyzvednout balíček s knížkami (za jejich nákup mimochodem může Lvice a její článek o knihách a částečně taky paní z Knižního klubu, která mi volala kvůli tomu, že jsem si u nich už dlouho nic neobjednala a že si prý mám prohlédnout nový katalog...), zjistila jsem, že jsou zároveň PPL Parcel shopem, kde můžu vrátit balíček z Lidlu, čímž jsem si ušetřila další cestu a taky čas :o). Jinak lidlácký e-shop je poslední dobou můj oblíbený shop, kde se dají za hubičku pořídit moc pěkné džegíny a bavlněné svetříky, které se na rozdíl od těch z Bonprixu nedrolí napadrť :o)
9. 4. 2019
Po delší době jsme byly posedět s kamarádkami a bylo to moc fajn. Jedné z nich jsem při té příležitosti předala medvídkový obrázek k narození synka a ona z něj měla nelíčenou a opravdu velikou radost :o). A taky jsem měla dobrý pocit z toho, že jsem cestou na sedánek vrátila na informační centrum lístky na sobotu, které bychom nevyužili, takže se akcí bude moct zúčastnit někdo další.
10. 4. 2019
Po dlouhatánské době (asi po třech měsících) jsme byly na kafi s další kamarádkou a moc mě potěšilo, že už konečně není tak vydeptaná ze svých nezvedených dětí. Naše předchozí posezení bývala už nějakou dobu lehce depresivní, protože jsem jí vlastně neměla, jak pomoci kromě toho, že ji vyslechnu, a tohle byla příjemná změna. Moc ráda jsem ji viděla zase usměvavou a ve své kůži :o). Jinak ale těch důvodů k úsměvu moc není, neb alergie udeřila opět v plné síle a já jsem měla celý den neprodyšně ucpaný nos, jako bych na něm měla neviditelný kolík, a i s papírovými kapesníky jsem si ho zvládla solidně odřít, nemluvě o tom, že mě k tomu pekelně svědily ještě i oči a uši :o(
11. 4. 2019
Ať žijou kortikoidy! Po včerejšku, kdy jsem kvůli ucpanému nosu celý den dejchala jako debil s otevřenou pusou a u každého jídla jsem se mínila udusit, jsem se naštvala a večer nastříkala do nosu kortikoidový sprej. Dneska jsem se konečně cítila zase jako normální člověk. Jen jsem si musela ještě zavolat na alergo o nějaké kapky do očí, aby se neopakovala situace z dnešního rána a nemusela jsem si zase víčka doslova odmáčet :o(
Jo a taky mi konečně PPLka přivezla kolo. Sice je těžké jako blázen (nebo já jsem tak zeslábla :o), takže jsem ho stěží uvlekla v krabici do vstupní haly, kde jsem ho rozbalila a marně se ho snažila narvat do výtahu, ale úmysly mi zhatila jeho 28" kola a naše malá výtahová kabina. Nakonec tedy "Královna Izabela", jak jsem kolo pokřtila (koneckonců má dneska Izabela svátek a naše první setkání bylo trochu rozpačité a poněkud se mi vzpouzela a trucovala, takže tak), skončila v kolárně stále sestavená jen z 80% a pro jistotu zamčená řetězem.
12. 4. 2019
Je pátek. Což znamená, že jsem přežila další týden. Krom toho jsem měla dobrý pocit z toho, že jsem zcela samozřejmě a bez problémů pomohla jedné mamince s kočárkem do autobusu, co měl takové ty hodně vysoké schody. Tedy až do chvíle, než jsem zjistila, že jsem si o jeho kola ušpinila džíny :o(. Taky jsem dočetla další knížku. A sepsala jsem článek o koncertu Jihočeské filharmonie :o)
13. 4. 2019
Celý den jsem běhala po památkách, resp. zejména přednáškách v rámci Mezinárodního dne památek, a i když byla strašná zima, stejně to bylo fajn :o). Poslední dobou mi dělá dobře trávit čas mimo domov. Jsem pak ve větší pohodě a psychickém klidu.