Důvody k úsměvu – 27. týden
8. 07 2019 | 20.56
1. 7. 2019
Po neskutečně dlouhé době se mi konečně podařilo dopsat článek o mé bytové odysee :o). I po takové době se mi znatelně ulevilo, když jsem všechny ty křivdy, strachy a útrapy sepsala a svým způsobem hodila za hlavu :o)
2. 7. 2019
Původně jsem měla v plánu jít po práci opět makat na byt, ale nakonec se mi to nějak rozleželo a radši jsem cestou domů koupila kostičku kvasnic a upekla koláč z borůvek, které v pondělí přinesla mamka :o)
3. 7. 2019
Slavnostně jsem pověsila záclonu do ložnice :o). A udělala jsem pro vás na bytě pár fotek, aby ten článek o budovatelských útrapách nebyl jen suchý text :o)
4. 7. 2019
Historicky první přespání v mém novém bytě :o). Připadám si trochu jako bych jela někam na tábor nebo tak :o)
5. 7. 2019
Navzdory obavám se mi na bytě spalo celkem dobře, matrace je měkká tak akorát a hluk z ulice (hlavně projíždějící trolejbusy) mi ve spánku ani za mák nebránil :o). Navíc mě ráno krásně budilo sluníčko plížící se okny do pokoje – tomu říkám pohodové vstávání :o). Pátek byl vůbec super den, protože po obědě jsem si udělala historicky druhou projížďku na svém novém kole, abych otestovala spravené sedadlo, a dobrý! Brácha, kterého jsem jela potěšit do práce melounem a popovídáním, aby mu služba rychleji utekla, mi ještě udělal servis v podobě dofouknutých kol (pořád mu přišla podhuštěná) a úpravy sklonu řídítek, aby se mi jelo opravdu pohodlně, takže paráda :o). Večer jsem ještě vyžehlila, zahrála si na dárkovou balicí službu a připravila dárkový koš pro sestřenku k půlkulatinám a specuální "bonboniéru" pro brášku, pak jsem udělala malou přípravu na sobotní balení, načež jsem si za odměnu pustila hrozně starou romanťárnu z Hallmarku s Glen Closeovou a Christopherem Walkenem v angličtině, páč jinak jsem film na webu prostě nenašla, ale překvapivě mi to v diváckém zážitku vlastně nevadilo :o)
Specuální "bonboniéra" pro bráchu ke kulatinám a dárkový koš pro sestřenku :o)
6. 7. 2019
Sobota byla ve znamení příprav na nedělní stěhování, takže mi brácha hned po ránu, kdy dorazil rovnou z práce, rozebral psací stůl a šatní skříň, aby se vešly do výtahu, a pak mi ještě pomohl s balením všech skříní do fólie, abychom je při zítřejším stěhování co nejmíň poškodili. Byla to sice dřina, ale při běhání dokolečka s rolí fólie kolem skříní jsme se i nasmáli, protože se nám oběma vždycky po chvíli motala hlava, takže jsme se střídali, a připomnělo mi to, jak jsme se jako děti schválně podobně točili a záměrně si přivozovali motolici :o). Upřímně řečeno v takovýchto momentech vždycky dumám, jak jsme se z rozhádaných a věčně spolu bojujících dětí dostali až sem a čím jsem si zasloužila tak skvělého bratra, resp. proč mi vlastně pomáhá, když by se na mě klidně mohl vyprdnout... A pořád mě to solidně dojímá <3 <3 <3
V poledne jsem bráchu poslala domů, aby mu nevystydl oběd (původně jsem mu nabízela, že mu za pomoc a námahu uvařím, ale nechtěl, že vaří přítelkyně, a ještě mě zval, že můžu zajít na oběd k nim :o), nanosila jsem maximum věcí zpátky do pokoje, abych nebyla rozkramařená po celém bytě, v rámci odpočinku (fakt už jsem sotva pletla nohama) jsem zkoukla třetí díl Hallmarkové romanťárny na youtube (opět v aj) a teprve pak jsem vyluxovala a vytřela byt načisto, neb kožichy prachu schované za skříněmi jsem likvidovala průběžně :o). Původně jsem si sice malovala, že bych se odpoledne mohla zajet někam vykoupat, ale protože navzdory teplu pořád foukal poměrně silný vítr a taky proto, že jsem byla tak utahaná, jsem se na to nakonec vyprdla. Už i tak jsem to stíhala jen o fous, než naši dorazili od babičky, a mátě v květináči na balkóně, kterou ode mě před časem dostala mamka na přípravu osvěžujících letních nápojů, jsem dosypávala hlínu až po jejich příjezdu (už víc než týden jsme k tomu účelu měli na lodžii nachystaný nově dokoupený pytel zeminy, který bylo záhodno odnést do sklepa, aby se tam v tom horku zbytečně nepařil :o). Večer jsem pak naposledy spala v pokojíku ve své dosavadní posteli, orvaná jak borůvka.
Zabaleno a připraveno na odstěhování :o)
7. 7. 2019
V neděli ráno nastoupil brácha i s půjčenou dodávkou od kamaráda a začala akce "kulový blesk" :o). S našima jsme ještě dobalili do fólie moji postel, resp. rozkládací gauč, mamka se pustila do řízků, abychom prý měli pořádný oběd, a taťka se nakonec navzdory svým výhrůžkám a brblání taky zapojil a pomáhal bráchovi s nakládáním, takže jsem pak ve výsledku mohla jen postávat, přidržovat dveře a rampu a kibicovat, aby mi u skříní neotloukli rohy :o). Až jsem si říkala, že naše rodina možná potřebuje nějaké podněty, práci, krizi, prostě akci, aby fungovala.
Dobrou zprávou bylo, že nejneforemnější část nábytku, můj rozkládací gauč, se nakonec vešel do výtahu jak u našich, tak u mě v baráku, takže jsme s ničím nemuseli šlapat po schodech :o). Horší zprávou bylo, že brácha zapomněl sponkovačku, takže mi na bytě sestavil zpátky do kupy jen psací stůl a šatní skříň zůstala nachystaná na zemi. Nicméně vzhledem k tomu, že budu ještě chvíli bivakovat u našich, to není žádná vyložená tragédie. Horší je, že se nám nepodařilo ani otočit dveře lednice (přehodit otvírání zprava doleva), protože nám evidentně chybí nějaká součástka, neb horní pant je zanýtovaný a tudíž nejde otočit :o(. Mám zase co vyřizovat... Jo a taky jsem v tom shonu a rozčarování z lednice zapomněla bráchu zneužít ještě pro zapojení baterie a odpadu u dřezu :o(. Ale tak co, trouba s varnou deskou taky ještě nejsou zapojené, holt to bude muset počkat do srpna, až se vrátí z dovolené brácha i my :o)
U našich v pokojíku jsem si pak rozestlala záložní matraci na podlahu, půjčila si na noťas pojízdný stoleček, co má mamka pod šicí stroj, a rozložila si svůj necesér v plastových boxech z Pepca – takhle to tu pár týdnů v pohodě vydržím, jen je občas otrava, jak pořád něco hledám a zjišťuju, že to mám třeba na bytě :o)
A takhle si tu teď žiju v krabicovém módu, jak to trefně nazvala Iva :o)