Důvody k úsměvu – 28. týden
14. 07 2019 | 19.40
8. 7. 2019
Nocleh na podlaze jen na matraci se ukázal být stejně pohodlný jako na mém rozkládacím gauči, i když je fakt, že na tom, že jsem spala opět jako zabitá, má svůj podíl určitě i spravedlivá únava ze vší té dřiny :o)
9. 7. 2019
Telefonát s MoWem :o). Nemluvili jsme spolu hrozně dlouho, ale dneska se mu podařilo perfektní načasování, kdy byla kolegyně na dovolené a já měla kancl sama pro sebe, takže jsme si to mohli náležitě vynahradit a prokecali jsme víc než hodinu :o). Jo a kromě toho, že mi téměř jako lusknutím prstů vyčenichal pračku přesně podle mých představ, umí tenhle kluk vlít člověku do žil neskutečné množství optimismu :o). Jen doufám, že to funguje i naopak a já ho jen prachsprostě nevycucla :o)
10. 7. 2019
Další nocleh na bytě :o). Tentokrát mě teda večer celkem dost rušila televize od sousedů, která vyřvávala až někdy do půl jedenácté, ale co se dá dělat, důchodci asi nevstávají v pět do práce :o(. Každopádně na ranní vstávání jsem vyzkoušela zbrusu nový radiobudík, který jsem večer složitě nastavovala, ale funguje a hlavně je krásnej :o). No a pak jsem historicky poprvé vyrazila z bytu do práce na kole a bylo to super. Nevím proč, ale připadala jsem si jako na dovolené u moře, jak se v čerstvém ranním vzduchu město ještě ani nezačalo probouzet a v ústrety mě zdravilo sotva vycházející slunce, prostě romantika jak sviň :o). A to nemluvím o tom, že jsem byla v práci dřív než autobusem! Jen ty nervy s vyboxováním kola z kolárny bych si bez váhání odpustila – máme tam totiž takové ty závěsné háky na stropě a hrozně moc kol, takže zatímco se úporně snažím své vlastní kolo vyháknout a sundat dolů, musím při tom chytat kola postavená jen tak na podlaze, do kterých vždycky zaručeně drbnu, příp. vymotávat šlapky z řetězů či výpletů kol sousedních, no hrůza děs :o(. A vždycky se při tom umažu :o(. Ale dneska ráno jsem na to byla připravená a vzala si "pracovní" bundu :o)
11. 7. 2019
Kolegyně přinesla k rozebrání kbelík nádherně vonící levandule :o)
Cestou od zubaře, který tentokrát bez umrtvovací injekce opravoval nedostatky z minula, kdy mě po dokousnutí ona zatracená spodní stolička pořád bolela (na jeho obhajobu musím uvést, že pracoval sice lehce bolestivě, ale dalo se to vydržet, nicméně hlavně se velice miniaturními činnostmi snažil napravit moje zkousané zuby bez skloviny), jsem si ze samé euforie z přežití nakoupila pár svršků v New Yorkeru, včetně jedněch moc pěkných černých letních šatů :o). A to jsem se šla původně do toho obchoďáku jen podívat na dřevěné prkénko do Tescomy :o)
12. 7. 2019
Pokladní v Albertu po mě chtěla občanku, když jsem kupovala pár lahví vína :o)
13. 7. 2019
Navzdory náročnému sobotnímu programu s malováním mého dosavadního pokoje jsem si našla i slušné dvě hodinky na čtení :o)
14. 7. 2019
K obědu jsme s mamkou upekly výborné vepřové a já k němu nachystala okurkový salát a brambory, takže byl nedělní oběd, jak má být, včetně prostřeného stolu :o). Mňam, miluju okurkový salát :o)