Koncert skupiny MUSE v pražských Letňanech
21. 07 2019 | 19.10
Po dalších třech letech jsem na konci května opět vyrazila do Prahy na koncert britské kapely MUSE, a protože byl v neděli, říkala jsem si, že bych si mohla udělat jakože prodloužený víkend a přidat třeba i výlet na Karlštejn, Žižkovskou věž atd., protože na konci května už určitě bude krásně. No, nebylo, neb květen byl chladný až běda (podle některých vtipálků by dokonce mohl získat Oscara za ztvárnění měsíce října) a na poslední víkend byl navíc původně hlášený ještě i déšť, který se teda naštěstí nekonal a nakonec bylo vlastně i docela hezky, ale to už jsem měla hotel přerezervovaný a nebylo moc co řešit :o(
Každopádně z koncertu v pražských Letňanech pod širým nebem jsem měla celkem strach, jednak jsem tam nikdy nebyla a nevěděla jsem, jak to tam bude fungovat, jak budou vypadat tribuny a tudíž jestli ze svého těžce vydobytého místa vůbec něco uvidím (kupuju si lístky na sezení, protože mám trochu strach z mačkání se v davu na ploše, nemluvě o tom, že se svými 165 cm bych toho odtamtud stejně moc neviděla, znám to z menších koncertů, kde zdaleka nebývá tolik lidí, a už i tam to stojí za prd), jednak jsem měla pořád tak nějak podvědomě strach z toho, aby nepršelo (stačil mi ze záznamu před lety koncert Bon Jovi v pražské Synot Tip aréně, na který jsem původně uvažovala, že bych mohla mamku vzít :o(. A upřímně řečeno, i když se ten déšť naštěstí nenaplnil, ostatní obavy vcelku ano :o(. Ale vezmu to pěkně od začátku. Do Prahy jsme vyrážely v neděli 26. května 2019 ráno (nakonec jsem s sebou vzala i mamku, která si v neděli dala spicha se svojí známou, se kterou se léta neviděly), zašly jsme si na výborný oběd do Ugovy salaterie na Novém Smíchově, potom na Žižkovskou televizní věž, kam už jsem měla v předstihu koupený lístek i s koktejlem přes Slevomat, a kdybych ho nevyužila v tu neděli, tak by mi propadl, no a potom jsme si ještě odskočily na hotel, kde jsme se rozdělily, a já vyrazila na letňanské letiště. Jinak v rámci našich nedělních toulek po Praze jsem asi dvakrát zažila skvěle potměšilý pocit radosti, když jsem v metru zahlédla nějakého stejně praštěného blázna v tričku s nápisem Muse (já osobně jsem měla jejich černé tričko z turné k The 2nd Law :o)
Vstup na místo koncertu za bezpečnostní kontrolou
Vyrážela jsem schválně v předstihu (asi kolem čtvrté z hotelu), protože jsem si chtěla poslechnout první předkapelu Imodium, které tak trošku znám z kdysi dávno, když měli hit "Mořského koníka" :o), ale i tak jsem tam byla strašně brzo a na samotný koncert jsem čekala víc než čtyři hodiny, což bylo opravdu hodně dlouhé (příště, jestli nějaké bude, nejspíš dorazím až na hlavní hvězdy, jak to dělají ostatní davy :o(. Ono jako asi zní hezky, že mají dvě předkapely, a zavání to fakt velkou show, ale ve výsledku je to pak moc na dlouho a člověka to vůbec nebaví. Tipuju, že se to možná snažili pojmout trochu jako minifesťák, čemuž podle mě odpovídala i celková organizace a prostě všechno, neb tam byly de facto jen na zelené louce stany s občerstvením a suvenýry (mimochodem nic moc, k tomuhle turné nějak vůbec nevedly dámská trička, což mě štvalo už na webu :o( a pak pletivem oddělený vstup "bezpečnostní kontrolou" a za ním další stánky a dlouhý zástup toi-toiek, ale mě osobně na tohle moc neužije, já radši pohodlí a jistotu zastřešené haly, nemluvě o tom, že nevím, jak to jako dělají ostatní, zvlášť ty slečny v letních šatečkách, ale mě pak byla regulérní zima dokonce i v mikině a bundě (možná v tom hraje roli fakt, že nepiju alkohol :o(, a říkala jsem si, že jestli budou kluci z Muse čekat až do tmy, aby jejich efekty líp vynikly, že to tam umrznu už úplně :o(. Každopádně někdy v půl šesté konečně spustili Imodium, ale hráli asi jen půl hodinky, a pak jsme čekali na druhou předkapelu s názvem The Atavist. Ti mi přišlo, že hráli trochu dýl (asi dostali víc prostoru proto, že mají anglické texty, nevím :o), ale byli ještě hůř ozvučení než Imodium, takže jim nebylo vůbec rozumět, co zpívají, navíc jsem jejich písničky neznala, tudíž se nebylo čeho chytit a nebavilo mě to ani za mák, místo poslouchání jsem si proto četla knížku v mobilu (nicméně od The Atavist se mi teď v rádiu jedna písnička celkem líbí, takže nejsou zase až tak špatní, jen to ozvučení stálo za starou bačkoru). A musím říct, že už tehdy u předkapel bylo znát, jak strašně daleko od pódia jsme a že na ně nejen nevidíme, ale i se s nimi špatně navazuje kontakt a třeba u toho Imodia mi bylo pomalu hloupé jim tleskat, jak byli daleko :o(
Imodium a The Atavists
Zhruba v půl deváté nastoupili hlavní hvězdy a obří sci-fi pódium s nespočtem světel a repráků konečně dostalo smysl. Potěšilo mě, že si jako úvodní song vybrali "Algorithm", která je z nového alba jednou z mých nejoblíbenějších. Krátce nato seběhli po promítacím plátně za kapelou tanečníci na lanech (no, seběhli, chvíli se tam předváděli a "jezdili" nahoru dolů jak se jim zachtělo), v další písničce zase měli tanečníci na pódiu různě barevné světelné tyče, kterými vytvářeli efekty, nebo měli obleky se světýlky a taky ruční děla s párou, nechyběly ani obrovské bílé (a tentokrát i černé) balóny z turné H.A.R.R.P., zkrátka efekty byli zase nadprůměrné a komparzu byl slušný dav, v tomhle nás Muse rozhodně neošidili. Nejlepší ze všeho byl jednoznačně obrovský vetřelec, který se ke konci show vynořil na pozadí a vypadal jako 3D animace, která vystoupila z plátna – to bylo moc hezké entreé :o). Po prvotním šoku sice bylo vidět, že jde de facto jen o zavěšenou nafukovací figurínu, neb dál se s tou svojí pařátou prostě nenatáhl a zůstal se tam jen pohupovat ve větru, ale ten začátek, kdy jako by vylézal zpoza pódia, byl rozhodně působivý :o). Stejně tak byl moc pěkný Mattův oblek s promítanými světýlky (nebo tak aspoň vypadal), který s přicházející tmou mohl náležitě zazářit, nebo obrovský robooblek jako z Avatara či Vetřelce, u kterého mě tuze mrzelo, že si ho na sebe neoblékl přímo Matt, protože to by bylo úplně nejvíc :o), ale upřímně řečeno stejně mi celý zážitek dost kazil fakt, že byli tak ZATRACENĚ DALEKO :o(. Vím, že jsem nevděčná, ale bohužel mám tu smůlu, že chodím na koncerty za hudbou a tyhle vizuální efekty a show kolem beru jen jako nepodstatný doprovod, takže mě osobně by bohatě stačilo pár sloupců páry, nějaký ten oheň, telegrafní pásky a promítání a byla bych spokojená, hlavně kdybych na ně aspoň trochu viděla. Celou dobu se mi honilo hlavou, že mně nemusí takhle ohromovat, líbí se mi hlavně jejich hudba a taky je mám ráda jako lidi, zbytek je vedlejší, takže by mi je fakt stačilo vidět hrát, jakože opravdu vidět, ne koukat na postavičky velikosti mého nehtu na palci u ruky a celý koncert de facto sledovat promítací plátno, abych vůbec něco viděla :o(. Pro mě osobně větší nutně neznamená lepší. Dokážu ocenit třeba Mattovy promítací brýle s textem nebo lasery vytvářející hologramy, takovéhle vychytávky se mi líbí a přijdou mi super, protože atmosféru koncertu jen jemně dotváří, ale nediktují a neválcují celkový zážitek.
Kvůli monstróznímu pódiu a všem těm efektům totiž byla kapela strašně daleko a to nemluvím o tom, že všude byly hrozně velké mezery, zejména mezi tribunami a davem na ploše, kde bylo dobrých dvě stě, tři sta metrů volného prostoru, takže jsem si pak připadala trochu jako outsider, neb všichni na pódiu, včetně předkapel, komunikovali s hlavním davem na ploše a my jsme byli jen do počtu, prostě diváci (ale diváci, kteří nic moc neviděli :o(. Vím, že k Muse velká show prostě patří, ale za sebe můžu říct, že se mi mnohem víc líbila skromnější produkce v O2 Aréně k The 2nd Law než cokoli dalšího, pěkně s pódiem v čele, tam na ně člověk aspoň viděl a fakt si to užil. Tady se mi hodně těžko navazovalo jakékoli spojení s kapelou a takový ten pocit, že vás koncert vcucne a pohltí :o(. Kvůli velké vzdálenosti od pódia jsem si připadala odtržená a víc jsem vnímala lidi kolem, kteří mě ze zážitku z hudby a koncertu jako takového neustále vyrušovali tím, že si povídali (a byli slyšet víc než kapela :o(, že mi kouřili pod nos (nepřetržitě, protože se střídali :o(, že se courali pro pití a žvanec a pak zase na záchod, prostě to na tribuně bylo trochu jako na nádraží a někde v pozadí jakoby mimochodem hráli Muse, za které jsem zaplatila skoro dva tisíce, grr :o(. Budiž mi ale útěchou, že jsem ten pocit příliš velké vzdálenosti neměla sama, protože lidi s postupem koncertu slézali na tribuně níž a níž (někteří šli až dolů na plochu) a já se k nim samozřejmě připojila, abych měla aspoň na chvíli pocit sounáležitosti, nemluvě o tom, že jsem se tam aspoň konečně zahřála, když jsem si mohla trochu zaskákat a zapařit do rytmu, jinak by to byla fakt bída :o(. Stejně jsem se ale neubránila úvahám, jestli ještě na nějaký další koncert Muse půjdu, zvlášť pokud by měl být znovu v Letňanech, protože jsem vlastně vůbec neměla pocit, že jsem na koncertě a že jsem kluky skutečně viděla hrát naživo, vzhledem k tomu, že jsem de facto skoro celý večer jen koukala na promítací plátno – to už si upřímně řečeno raději pustím doma jen nějaký záznam koncertu, kde je uvidím pěkně zblízka :o(
Co se týče hudby a jednotlivých písniček, docela jsem samu sebe překvapila tím, že se mi tentokrát víc líbily písničky z nového alba než všechny ostatní starší pecky (přitom z alba do uší jsem k nim původně měla trochu výhrady). Jo, a přestože jsem se původně trochu bála, jestli si budu ještě pamatovat slova, protože jsem Muse teď až tolik neposlouchala, s výjimkou právě jejich nového alba, nakonec se mi pak texty vybavovaly celkem automaticky samy, což bylo milé :o). U "Thought Contagion" mi přišlo, že Matta možná překvapilo, jak dobře lidi tuhle písničku znali a že s ním zpívali refrén jako jeden hlas (po skončení totiž s úsměvem něco šuškal Chrisovi :o), ze začátku totiž třeba i u tak profláknutých počinů jako "Time is Running Out" nebylo zpívání davu nic moc (nebo aspoň já na tribuně jsem je skoro neslyšela). V playlistu nechyběla ani "Pressure" nebo "Propaganda", o které jsem si říkala, že na živo bude znít určitě super :o). Ze starších zazněla "Mercy" či "Madness" a jako slušný klenot "Take A Bow" (ta se na předchozích koncertech moc často neobjevovala), docela mě teda naštvali, že vnadili na "Assassin", kterého mám moc ráda, ale pak z úvodního riffu plynule přešly do dalšího, až se z toho na konci vyklubal song "Reapers". V druhé polovině koncertu celkově hodně jamovali a kombinovali riffy ze svých nejrůznějších starých hitovek, skoro jako by Matt šetřil hlasivky (protože u riffů nezpíval :o). Jinak ale zase přebíhal z předsunutého pódia v davu zpět na hlavní stage a ani se nezadýchal (nebo pokud ano, tak to na zpěvu nebylo vůbec znát :o). Nicméně dost mě mrzelo, že koncert usekli bez přídavku – zkrátka dohráli a šli :o(. A lidi v publiku byli ještě horší, protože ti odcházeli ještě dřív, než se kapela vůbec rozloučila – ještě se ani nestihli vrátit z předsunutého pódia, kde rozhazovali trsátka a tyčky od bicích, a lidi už se hromadně tlačili k východu :o(. To mi přišlo jako špatný vtip :o(. Navíc jsem tentokrát ani neměla takový ten intenzivní pocit lítosti, že je škoda, že už to končí, prostě najednou byl konec a já to tak nějak odevzdaně akceptovala, asi jako když v kině skončí promítání :o(
Vetřelec natahující pařátu po kapele :o)
Celkově určitě nebyl koncert až tak špatný, ale bohužel v dojmech převažovala spousta drobností, které mi jakýkoli epes rádes zážitek sabotovaly a já z Letňan odcházela zklamaná přesně, jak jsem se celou dobu bála :o(. Lepší zážitek jsem pak měla z následných videí na youtube (kde určitě i pro nezúčastněné všechno vypadalo mnohem líp a hlavně BLĺŽ), což je teda sakra škoda :o(