V sobotu 3. července jsme vyrazili na první část obhlídky lednicko-valtického areálu a vzhledem k tomu, že jsme to nestihli dřív než po obědě, rozhodla jsem, že začneme Valticemi a jejich okolím. První zastávkou byla Kolonáda na Rajstně, která leží asi 2 km jihozápadně od Valtic a dá se téměř k ní (cca 500 m) zajet autem. Kolonáda byla postavena v letech 1817-1823 knížetem Janem I. z Liechtensteina jako památník zesnulému otci a bratrům, což deklarují i nápisy nad korintskými sloupy "Syn otci, bratr bratrům." z jedné strany a "Nezapomenutelným mužům jediný přeživší syn." z druhé. Stavba byla inspirována vídeňským Schönbrunnem, nachází se na nejvyšším místě v kraji a už v první polovině 19. století byla oblíbeným výletním místem, protože se z jejího ochozu nabízí krásný výhled nejen na město Valtice, ale i na největší moravský rybník Nesyt, na lednický zámek s minaretem, zříceninu hradu Falkenstein nebo třeba na město Mikulov.

Od kolonády jsme projeli Valticemi na sever, nechali auto u hřbitova a zamířili k Belvederu, který je od něj pouhých několik metrů přes silnici. Belveder dříve sloužil jako bažantnice, dnes je v dosti zbědovaném stavu a přes plot a zelenou džungli si ho není možné prohlédnout ani zvenčí. Proto jsme se raději vydali po červené turistické trase směrem k 3 km vzdálenému Rendezvous zvanému také Dianin chrám. Tento lovecký zámeček ve tvaru vítězného oblouku byl pro Jana I. Josefa z Liechtensteina postaven v letech 1810-1812 podle projektu Josefa Hardtmutha a původně sloužil jako místo pro setkávání panstva před lovem. Do empírových interiérů jsme se sice nedostali, protože další prohlídka začínala za třičtvrtě hodiny, na což se nám mezi krvežíznivým hmyzem, od kterého nás držela v relativním bezpečí jen tenká vrstva repelentu, čekat nechtělo. Pokochali jsme se tedy alespoň krásnými "antickými" reliéfy na fasádě (na každém ze čtyř korintských sloupů je socha znázorňující denní dobu: ráno, poledne, večer a noc).

Od zámečku zasvěceného bohyni lovu Dianě jsme po červené turistické stezce pokračovali další 2 km k nejmladší stavbě lednicko-valtického areálu, goticky se tvářící trojboké kapli, postavené v roce 1854, u které Liechtensteinové zahajovali své hony modlitbou za úspěšný lov ke svatému Hubertovi, patronovi myslivců a střelců, jehož sochu kaplička ukrývá ve svém středu. Další 2 km severním směrem leží na červené turistické trase půlkruhová kolonáda s dvanácti jónskými sloupy obklopujícími sousoší tří řeckých bohyň – Athény, Afrodity a Artemis – vytesané z jednoho kusu kamene, které dalo tomuto empírovému zámečku jméno Tři Grácie. Když jsme dorazili až sem, měli jsme v silně zaprášených a už poněkud zbědovaných nohách 7 km (slovy sedm kilometrů!) chůze po úzkých lesních cestách, na kterých jsme se kromě neustále útočícímu hmyzu vyhýbali i nekonečnému proudění cykloturistů všech věkových i váhových kategorií (na červené stezce jsme byli asi jedinými chodci). Z náhle se vyrojivší skupinky německy hovořících turistů v důchodovém věku jsme zjistili, že se sem dá zajet autem (podobně zlé tušení jsme měli už u Rendezvous, vzhledem k poměrně blízkým zvukům projíždějících aut), a tak jsme na zpáteční cestu k valtickému hřbitovu vyrazili po silnici, čímž jsme si ušetřili 4 km a hodinu a čtvrt chůze. Nu což, žádný učený z nebe nespadl, že?

PS: Podrobnější informace o všech zmiňovaných objektech, včetně otevírací doby, najdete na www.zamek-valtice.cz nebo na www.zamek-lednice.cz