Sraz v Jihlavě byl geniální nápad. Osobně se mi v tomhle městě moc líbilo už od první chvíle, až mi to bylo trochu podezřelé a pořád jsem tak nějak podvědomě čekala, kdy se to pokazí (což se nestalo :o). Zastávku vlaku Jihlava město jsem trefila bez potíží a zmateného pobíhání po vlaku, přestože jsem se klasicky v předstihu nepodívala, která zastávka jí přechází (vždycky mě to napadne až s křížkem po funuse), a stejně tak cestu z nádraží k hotelu Atrium jsem našla napoprvé a bez potíží. Paní recepční byla neuvěřitelně milá, všechno s úsměvem vysvětlila a zařídila (v neděli jsem si u nich potřebovala nechat kufr, abych se mohla ještě promenádovat po městě) a hotelový pokoj byl hodně velký a útulně zařízený starožitným nábytkem (nevydržela jsem a hned jsem posílala nadšené fotky mamce, která by ho určitě taky náležitě ocenila :o). Sraz byl v pravé poledne, takže jsem měla ještě i čas (přijela jsem o půl jedenácté) zajít si na oběd do jiné restaurace, kterou jsem si předem vytipovala kvůli tomu, že disponovali bezlepkovými jídly. V hotelu jsem si tudíž odložila kufr a zamířila kousek zpátky směrem k nádraží do restaurace Buena Vista. Ta sice nebyla bezbariérová (takže se tam náš sraz konat nemohl), ale jinak byla moc pěkná a kromě vypreparovaného leguána na zdi jim tam hrála i stylová kubánská hudba :o). Dala jsem si lososa s hranolkama, a i když by si mohli odpustit ony vysokou gastronomií zavánějící kopičky čehosi kolem masa a přidat místo nich raději trochu čerstvé zeleniny, bylo to dobré a poměrně jsem se za ty čtyři stovky napucla :o). Po jídle jsem si ještě usmyslela, že by bylo třeba opatřit si raději nějaké pití, a tak jsem chvíli hledala vchod do nedaleké Billy, který byl přímo z jakéhosi podzemního parkoviště, díky čemuž jsem pak do restaurace Atrium Nika dorazila na sraz s asi desetiminutovým zpožděním. Ale před vchodem jsem se potkala s Mečounem, u kterého mi chvíli trvalo, než jsem ho poznala, resp. než mi došlo odkud tohohle kluka znám, protože jsem nějak měla pocit, že v tabulce účastníků nebyl a nejspíš i psal, že se nebude moct zúčastnit, každopádně to bylo milé překvapení (i minule byl jedním z těch hovornějších, resp. těch kdo udržovali hovor v chodu, takže takového člověka na srazu jednoznačně chcete :o)

 Můj hotelový pokoj :o)

Uvnitř restaurace už seděly Boudicca, Brutally honest a Damn-girl, takže jsme se přivítali a začali tak nějak samovolně povídat. Musím přiznat, že tentokrát už jsem skoro nebyla nervózní, tudíž jsem i mnohem víc mluvila (haha, schválně jestli měli i ostatní takový pocit :o), a na sraz jako takový jsem se vyloženě těšila (taky proto jsem pořád tak nějak čekala, kdy se to podělá), obzvlášť pak na MoWa, protože s ním se fajnově povídá i po telefonu, takže co teprve osobně :o). Nakonec nás vlastně víc nedorazilo, MoW s Hrozně tajnou se podle plánu dostavili až později (po o :o), My fantasy world zkřížila plány operace :o(, Tlapka místo navrhované videokonference zveřejnila v průběhu našeho sezení dva naprosto objasňující články a ani jedné nikdo neúčast rozhodně nezazlíval, naopak jsme měli z další loadující se generace velkou radost (moc vám to přeju, Tlapičko <3), stejně jako jsme nezlomili hůl nad Barjohou, kterou jsem přemlouvala, ale která byla bohužel po jedné noční a po srazu by se chystala na další, nebo nad Lvicí, která se pilně připravovala na služební cestu s prezentací, takže nás bylo celkem sedm statečných, a to si myslím, že byla slušná účast :o).

 Oběd v jihlavské restauraci Buena Vista (vlevo je vidět leguán na zdi :o)

A celou dobu bylo o čem povídat – po obligátních úvodních dotazech, jak se kdo dopravil a jaká byla cesta, přišlo na přetřes mé dosud aktuální téma stěhování a život v krabicích, se kterým měl do určité míry zkušenost každý z přítomných :o), a krom jiného jsem na sebe napráskala, že jsem natolik šikovná, že jsem zapomněla heslo k wi-fi na bytě, které jsem si tam sama nastavila a nenapsala si ho, protože si ho určitě budu pamatovat :o). Potom jsme probírali naše jazykové dovednosti a certifikáty či mezinárodní zkoušky z nich, a když dorazil MoW s Hrozně tajnou, zkontrolovali si nás, jestli jsme opravdu dorazili v barvách blogu :o). Přiznám se, že jsem nějakou dobu vážně zvažovala, že si budu muset něco tygrově pruhovaného do svého šatníku pořídit, ale protože jsem v obchodech jako na potvoru na nic nenarazila, rozhodla jsem se po vzoru Chytré horákyně vytáhnout šedý svetr s bílými pruhy, jakože pruhy = tygr v mém avataru a k tomu šedobílý design :o). Martin obohatil náš hovor o filmy a potažmo horory, včetně otázky, kdo z nás kolik snese (na tohle téma nás přivedlo všude hojně přetřásané Nabarvené ptáče) a kdy jsme se nejvíc báli. Od Mečouna vzešla v tomhle ohledu velmi dobrá rada nikdy si nevěsit vyprané tričko na ramínko do sprchy, když koukáte na horory nebo hraní hororově laděných pc her :o). Hezky jsme se shodli na tom, že vlastně většina z nás nechápe, co všichni mají na Pulp Fiction (jak říkám, píšáci jsou prostě moje krevní skupina :o), a že Tarantino točí de facto nablýskané béčkové filmy (MoWova slova, která to naprosto přesně vystihla), ale umí do nich obsadit ty největší hvězdy. Dozvěděla jsem se, že Leo di Caprio je o jedenáct let mladší než Brat Pitt, což bych si samozřejmě byla schopná někde zjistit, ale dosud mě nikdy nenapadlo o tom uvažovat :o). Taky jsem pochopila, že bych se měla podívat na Johna Wicka s Keanu Reevesem :o) a docela dlouho jsme se snažily přesvědčit Mečouna, že astrologie je věda, která má přece jen nějaký reálný základ a když ji nedělají šarlatáni, je někdy až děsivě přesná :o). No a snad by to ani nebyl píšácký sraz, kdyby nepřišla řeč na naši nejotrlejší spolublogerku (aspoň jsem se dostala do obrazu ohledně Lacoste apod., protože její články nečtu, bohatě mi stačí nadpisy a kousky, které se objevují na hlavní stránce :o) a taky kdybychom nezavzpomínali na jistou zarputilou manažerku jednoho našeho houslového virtuóze :o)
     No prostě povídali jsme a povídali, až čas plynul jako splašený, dokonce až tak, že jsme si nestihli udělat společnou fotku s Brutally honest, než musela vyrazit zpátky k domovu – nikdo z nás si jaksi nevzpomněl, ale byla celkem rychlá i s placením, takže jsme to prostě nezvládli a vyfotili nás až MoWovi rodiče, resp. mamka (tímto zdravím a ještě jednou děkuji – nejen za fotku, ale i že jste nám Martina na to odpoledne půjčili :o). Jak to bylo narychlo, nebyly samozřejmě k dispozici jídelní lístky (holt na něco nám tam ta Lvice chyběla, co si budem povídat :o). Přišlo mi, že naše srazové odpoledne hrozně rychle uteklo, nejspíš i proto, že jsem se fakt báječně bavila a opravdu si ho užila, nemluvě o tom, že jsem byla nadšená, že se to podařilo a opravdu jsme se znovu sešli a ještě na novém místě (čímž ještě jednou moc děkuji Julče s Martinem, že pro nás všechno připravili a zorganizovali – nemělo to chybu :o). Jinak jsme se shodli na tom, že příští sraz uspořádáme v Ostravě :o)
     Poté, co nás MoW s Hrozně tajnou opustili, jsme se se zbylým osazenstvem ještě rozhodli kousek projít po Jihlavě, protože počasí nám přálo a bylo hezky slunečno a teplo. Při procházce jsme mimo jiné zjistili, že v Jihlavě zcela bezostyšně vykupují rebarboru (a švestky), což se mě trochu dotklo a příště bych na takovou záludnost prosila upozornit dopředu a dotyčným vyřídit, že by se teda nedoplatili :o). Nakonec i pražský trojlístek vyrazil na cestu domů a já jediná se vydala zpátky k hotelu (dala jsem si to jako výlet s noclehem, protože jsem se nechtěla nijak omezovat a odcházet ze srazu dřív, abych stihla spoj, prostě jsem si chtěla píšáky fakt užít a taky si příp. prohlédnout Jihlavu, když už jsem tam byla, což se mi nakonec všechno podařilo :o). Mimochodem tady jedinkrát jsem v Jihlavě malinko zabloudila a vydala se naprosto opačným směrem, než jsem potřebovala, ale naštěstí jsem se s menší pomocí jednoho staršího páru zase rychle našla :o). Až druhý den ráno jsem objevila, že jsme se rozcházeli jen pár kroků od Atria :o). Každopádně jihlavský sraz byl super (za mě pocitově ještě lepší než pražská premiéra, protože jsem nebyla tak nervózní, a mohla si to tudíž víc užít) a už se nemůžu dočkat dalšího :o)