Velikonoce pod rouškou
13. 04 2020 | 19.49
Musím se přiznat, že letošní Velikonoce mi dlouhou dobu tak trochu unikaly. Ono se taky není moc co divit, neboť zavřená doma v karanténě a nouzovém stavu kvůli koronaviru jaksi poněkud ztrácím pojem o čase (mám pocit, že jsem doma maximálně tak dva týdny a ne pět) i o dnech v týdnu (občas si s kolegyněmi na home officu musíme vzájemně připomínat, kdy začíná víkend, abychom nemakaly nonstop :o). Poprvé mi tak došlo, že se Velikonoce už opravdu blíží v úterý před Škaredou středou, když jsem byla na poště pro balíček a za přepážkou jsem zahlédla velikonoční pohlednice (to mi krom jiného došlo, že jsem vlastně nestihla žádné koupit, ani rozeslat :o(. Prohrabala jsem tudíž domácí zásoby a rozhodla se uvařit alespoň můj (nyní už proslulý, heh :o) domácí vaječný koňak bez vajec. Nicméně dlouhodobá izolace už se na mě nejspíš začíná projevovat, neb jsem ve výsledku zpackala svůj vlastní recept a dala do likéru moc rumu :o). Původně jsem byla rozhodnutá nechat to tak, ale vzhledem k dostatečným zásobám všech potřebných ingrediencí se mi to přes noc rozleželo a ve středu jsem vařila ještě druhou várku, abych tu první "námořnickou" porci rozředila :o). No a když už jsem byla v kuchyni, riskla jsem to a vyzkoušela i de facto opět vlastní (tedy seskládaný z různých variant receptů na internetu a zkombinovaný ještě i s bezlepkovými chlebovými plackami :o) recepis na jihočeské bezlepkové zelňáky :o). A přestože jsem byla přesvědčená, že z toho určitě vzejde jen jakási suchá drť s příchutí zelí (kromě chleba z pekárny se mi totiž nedaří ani slaná kynutá těsta), výsledek mě mile překvapil a byly z toho zelňáky, jak si je moje chuťové buňky pamatovaly ještě z dob před bezlepkovou dietou :o). Kdybyste chtěl někdo recept, ozvěte se v komentářích :o)
Ve čtvrtek jsme s mamkou zbunktovaly přepadovou návštěvu u babičky, zajely na nákup proviantu, upekly jsme sekanou z kila a půl masa (protože Velikonoce, žejo :o), já ještě večer udělala cheesecake, který si babička, ač cukrovkář, vybásnila, a na Velký pátek jsme vyrazily směr Morava. Počasí bylo krásně slunečné a já musím říct, že jsem si to, že jsem vypadla ven, náramně užívala :o). Celý víkend jsme byly s mamkou velice výkonná dvojice. Hned v pátek jsme uklidily (já opět luxovala a vytírala podlahy, na mamku zbyl úklid kuchyně, koupelny a wc), a protože je dlouho světlo a sluníčko svítilo až skoro do osmi do večera, stihly jsme babičku po dlouhé době i vytáhnout ven. Poslední dobou totiž chodí čím dál tím hůř a čím dál méně, a protože jsou v domě na cestě ven dvoje schody, vlastně už ani nechodí z domu, protože si je netroufá sama zvládnout. Teď se ale ukázalo, že s drobnou asistencí, kdy jí někdo podrží jednu z berlí, aby se mohla chytit zábradlí, přece jen ty schody sejít zvládne. Hned za vchod jsme daly na slunné zápraží lavičku, takže se pak po sestupu mohla hned posadit a ulevit bolavým kolenům :o). Bylo fakt hezky, takže jsme poseděly skoro hodinku a za tu dobu se nám tam vystřídaly sestřenka s dětmi a novým pejskem (pořídili si štěňátko labradora) i teta a každý chvilku popovídal, což bylo moc fajn :o).
V sobotu jsem navozila do kotelny čtyři kotouče dřeva, aby bylo čím topit (jak babička poslední dobou víc a víc chřadne, je dost zimomřivá a i tenhle víkend jsme měly uvnitř skoro saunu a my s mamkou chodily v kraťasech a tílku, zatímco ona seděla ve svetříku), vynesla jsem pět kýblů popela, který už se nevešel do popelnice (bůhvíproč je vyváží jednou za 14 dní, což v topné sezóně absolutně nestačí), posbírala jsem bednu borových šišek, aby bráchovi nebránily v otvírání vrat do garáže (a přibylo další topivo, že :o), a v pravidelných intervalech jsem běhala věšet prádlo, které mamka během vaření vyprala, což bylo super, protože jsem se aspoň dostala ven (obvykle, když u babičky makáme, jsme vlastně celý víkend uvnitř v domě a ani nevíme, jak je venku, což by tentokrát byla vážně škoda :o) a mohla jsem tak pozorovat nezvykle velké čmeláky a kochat se kobercem krásně fialkových kvítků, které se mi zatím nepodařilo identifikovat (ale hodlám to zkonzultovat s kolegyní botaničkou :o) a které budou nejspíš plevelem :o). Odpoledne jsme opět vytáhly babičku ven a poseděly na lavičce na sluníčku.
Něžné modrofialové kvítky, které mě okouzlily, a na fotce vpravo detail se snahou o vyfocení čmeláka :o)
V neděli se zastavil bratránek s mladším synem a opět se chvíli povídalo :o). A pak přijela i sestřenka s pejskem a šly jsme se na chvíli projít za ves (abychom nemusely mít celou dobu na puse roušku :o), zatímco babička s mamkou seděly opět na zápraží a slunily se. Byl to opět neuvěřitelně pohodový víkend, ačkoli jsem z něj samozřejmě přijela víc zničená, než jsem tam odjížděla, protože alergie, žejo :o(. Bohužel k pylům se u babičky asi vždycky ještě přidá i prach, takže jsem už od pátečního večera měla slušně ucpaný nos (do tří hodin od ulehnutí do postele jsem měla hlavu jako pod vodou, zalepené oči a celkově pocit, jako bych měla horečku) a v noci na neděli jsem kvůli tomu dokonce asi od čtyř ráno nespala a raději vsedě koukala na Hru o trůny na tabletu :o(. I přesto u mě ale z letošních Velikonoc převládá veskrze pozitivní dojem :o). Líbilo se mi, jak u babičky na vsi vyřešili hrkání – že chodili kluci ve skupinkách po dvou a měli vymezené "rajóny" :o). Líbilo se mi, že jsme se opět potkali s většinou příbuzných a že ještě pořád přetrvávají ony přátelské vztahy, o kterých jsem psala už o Vánocích (taky jsme ztrestali jednu lahev mého domácího vaječného koňaku :o). A líbilo se mi, že jsem si na maximum užila krásné počasí a že se mi vyplnila moje vize s posedáváním na slunci a četbou :o). Jo, zahrada je holt zahrada a člověk ji nikdy neocení víc, než v době karantény :o)
Litý perník s rebarborou :o)
Dneska, tedy na Velikonoční pondělí, už jsme byli doma, já pozvala naše k sobě na oběd, a protože jsem si dala ráno kafe (zasvěcení vědí, co to se mnou dělá :o), upekla jsem dopoledne ještě i litý bezlepkový perník vylepšený rebarborou z mrazáku (aneb pokračuju v likvidaci starých zásob :o). Taťka mě vyšlehal (výslužku dostal jen koupenou čokoládovou, protože vařená vejce jsme letos nebarvili) a po obědě ještě chvíli poseděli u kávy s perníkem a bylo to moc fajn. Upřímně řečeno přicházím těmhle ryze rodinným a pohodovým svátkům na chuť a klidně bych si nechala líbit, aby byly takhle vyvedené pokaždé, až do konce života :o). A jak jste si svátky jara užili vy?
Letošní velikonoční nadílka, kterou jsem shodou náhod zakoupila v Penny ještě před propuknutím epidemie :o)