Stephenie Meyerová: Zatmění
17. 08 2010 | 15.26
Třetí díl ságy o Belle a Edwardovi, jehož filmová verze běží v kinech, jsem si coby oddychové čtení vzala s sebou na dovolenou.
Jeho děj plynule navazuje na Nový měsíc - Bella má za svůj útěk do Itálie a jízdu na motorce pořád domácí vězení, její vlkodlačí kamarád Jacob s ní nemluví, protože chodí s upírem, a Charlie pořád nemá rád Edwarda kvůli tomu, co si Bella vytrpěla, když ji opustil. Kromě starostí, jak odbourat zaryté nepřátelství upírů a vlkodlaků a vymýšlení způsobů, jak se přes Edwardovy zákazy dostat do La Push a promluvit si s Jacobem, zaměstnává Belliny mozkové závity plánovaná proměna v upíra a její případné následky.
"Vždycky jsem věděla, že budu jiná. Doufala jsem, že budu tak silná, jak mi Edward sliboval. Silná a rychlá, a hlavně a především krásná. Abych se mohla postavit vedle Edwarda a měla pocit, že k němu opravdu patřím.
Snažila jsem se nemyslet příliš na ty další věci, které to bude obnášet. Že budu divoká. Krvežíznivá. Možná se neudržím a opravdu budu zabíjet lidi. Cizí lidi, kteří mi nikdy nijak neublížili. Lidi, jako jsou ty oběti v Seattlu, jejichž počet stále narůstá, lidi, kteří mají rodiny, přátele a budoucnost. Lidi, kteří mají život. A já budu možná ta zrůda, která je o něj připraví...
Kdybych se opravdu podobala těm přízračným představám o novorozených, které mi Jasper vykreslil v hlavě – byla bych to ještě vůbec já? A kdybych toužila jedině po zabíjení lidí, co se stane s věcmi, po kterých toužím teď?
Edward byl tak posedlý tím, aby mi nic neuteklo, dokud jsem člověk. Obvykle mi to připadalo poněkud pošetilé. Neměla jsem moc lidských zážitků, nad kterými bych se trápila, že mi budou chybět. Když budu s Edwardem, co bych si mohla víc přát?
Podívala jsem se mu do tváře... nebylo na světě nic, co bych chtěla víc než jeho. Změní se to, mohlo by se to změnit?" (str. 263-264)
Taky bojuje s Edwardovou podmínkou, že si ho musí vzít, pokud chce, aby to byl on, kdo ji promění. A do toho všeho podle Jaspera stojí za narůstajícím množstvím vražd a zmizení v nedalekém Seattlu armáda novorozených upírů. Když se k Belle domů v její nepřítomnosti vloupá neznámý upír a ukradne jí část oblečení, všichni si myslí, že za tím stojí Volturiovi, kteří tímhle způsobem chtějí zkontrolovat, jestli Cullenovi dodrželi slovo a Bellu proměnili. Ta si naštěstí nakonec dá dvě a dvě dohromady (ta jejich zabedněnost mě fakt docela vytáčela :o) a uvědomí si, že za tím nemůže být nikdo jiný než Victorie. V tu chvíli už je ale armáda novorozených na cestě do Forks, takže aby ochránili Bellu a porazili přesilu, musí vlkodlaci spojit síly s Cullenovými a naopak. A aby toho nebylo málo, uprostřed téhle mely si Bella uvědomí, že kromě Edwarda miluje taky Jacoba (a klidně se s ním líbá!). Zkrátka nudit se nebudete.
"Na jednu krátkou, nekonečnou vteřinu se mi za víčky očí mokrých od slz ukázala naprosto jiná cesta. Jako kdybych se dívala přes filtr Jacobových myšlenek, viděla jsem přesně, čeho se vzdávám, co ztratím, a že ani tohle nové sebepoznání mě před tím neubrání. Viděla jsem Charlieho a Renée smíchané v podivné koláži s Billym a Samem a La Push. Viděla jsem ubíhající roky a ty roky něco znamenaly, přinášely změnu do mého života, já jsem se měnila s nimi. Viděla jsem obrovského červenohnědého vlka, kterého jsem milovala, jak vždycky stojí po mém boku jako ochránce. Na kratičký zlomek vteřiny jsem spatřila poskakující hlavičky dvou malých černovlasých dětí, jak ode mě utíkají do známého lesa. Když zmizely, vidění skončilo.
A pak jsem docela jasně cítila, jak mi srdce puklo a jedna část, ta menší, se odlomila." (str. 403)
Mě osobně Zatmění připadalo trošku víc vypravovací a méně akční než jeho dva předchůdci, ale na čtivosti mu to nijak neubralo. Nakonec podle mě není na škodu, že se Stephenie Meyerová rozhodla přiblížit osudy dalších členů rodiny Cullenových (v tomhle případě Rosalie a Jaspera) a za pomoci indiánských legend alespoň trochu osvětlit vznik vlčího prokletí Quileutů. Pohodovým "epizodám" z domova nechybí humor – např. když Edward vyndá Belle z náklaďáčku startovací kabely, aby nemohla jet do La Push, nebo když Bella za nedovolený polibek dá Jacobovi pěstí a zlomí si přitom ruku – a romantické duše si zase přijdou na své při rozhovorech titulních postav, třeba když si navzájem vyjasňují důvody, proč chce být vlastně Bella upírkou nebo proč Edward trvá na svatbě.
"Zavřela jsem oči a opřela se o něj, obličej jsem mu zabořila do prsou. "Nechceš, abych byla upírka."
"Ne, nechci," přitakal něžně...
"Řekl bys mi proč? Celou pravdu, bez ohledu na moje city?"...
Zhluboka se nadechl, než odpověděl. "Mohla by ses mít mnohem lépe, Bello. Já vím, že věříš, že mám duši, ale já o tom nejsem tak docela přesvědčen a nerad bych riskoval tu tvoji..." Pomalu zavrtěl hlavou. "Tohle dovolit – dovolit ti stát se tím, čím jsem já, abych tě nikdy nemusel ztratit – to je podle mě ten nejsobečtější skutek na světě. Kvůli sobě to chci víc než cokoliv jiného. Ale pro tebe bych chtěl mnohem, mnohem víc. Ustoupit ti mi připadá málem jako zločin. Je to ta nejsobečtější věc, jakou kdy udělám, i kdybych žil na věky.
Kdyby existoval nějaký způsob, jak bych se kvůli tobě mohl stát člověkem – zaplatil bych jakoukoli cenu."
Seděla jsem velmi tiše a vstřebávala jeho slova.
Edward si myslel, že je sobec.
Cítila jsem, jak se mi po tváři pomalu roztáhl úsměv.
"Takže... není to proto, že se bojíš, že mě nebudeš... mít tolik rád, až budu jiná – až nebudu měkká a teplá a nebudu tak vonět? Opravdu si mě chceš nechat, bez ohledu na to, jaká budu?"
Prudce vydechl. "Ty ses bála, že bych tě neměl rád?" zeptal se. A než jsem mohla odpovědět, rozesmál se. "Bello, na to, jak jsi intuitivní, dovedeš být někdy tak nechápavá!.. Ty si asi neuvědomuješ, o kolik to pak budu mít snadnější, Bello," řekl, stále se stopou veselosti v hlase, "až se nebudu muset pořád soustředit na to, abych tě nezabil. Samozřejmě, po něčem se mi bude stýskat. Třeba po tomhle..."
Pohladil mě po tváři a díval se mi přitom do očí a já jsem cítila, jak se mi pod kůži rozlévá krev. Něžně se zasmál.
"A po zvuku tvého srdce," pokračoval o poznání vážněji. "To je ten nejdůležitější zvuk v mém světě... Ale ani na jednom nezáleží. Tohle," řekl a vzal můj obličej do dlaní. "Tebe. Tebe si nechám. Ty vždycky budeš moje Bella, jenom budeš trošičku trvanlivější." (str. 209-210)
Přesto všechno jsem se ale neubránila pocitu (kdesi vzadu v hlavě se ozývalo mé kritičtější já, které se nedá tak snadno obalamutit romantickými báchorkami), že je to přece jen trochu nastavovaná kaše. Každý lehce předvídavý čtenář si domyslí, že hlavním padouchem může být jedině Victorie (Volturiovi se třeba dočkají příště :o). A stejně tak není vzhledem k tomu, že existuje čtvrtý díl, pro nikoho překvapením, jak souboj s armádou novorozených a s jejich tvůrkyní Victorií dopadne (v prvním díle byl zabit James, ve druhém Laurent, kdo je další?). Jako odpočinkové čtení to ale není špatné.
