Letos Velikonoce vlastně tak nějak byly nebyly. Kvůli COVIDu a všem těm oklešťujícím vládním nařízením jsem neměla náladu dělat nějakou výzdobu a jiné přípravy. Žádné osení, žádné cukroví, žádné kraslice (nejeli jsme ani k babičce, takže vlastně nebylo moc pro koho). Na druhou stranu mi místo osení v březnu vykvetla jedna z miniorchidejí na okně v kuchyni – neptejte se mě, jak je to možné, zásluhu na tom rozhodně nemám, neb se starám o všechny stejně a nejspíš blbě, protože její sousedka někdy v únoru taky nasadila na květ, ale než z toho něco bylo, poupě zaschlo a odpadlo :o(. Jde zkrátka nejspíš o mimořádně odolnou rostlinu, a tak se tu nad ní tu už pár týdnů rozplývám a potěšeně ochám a ona mi za to na oplátku rozvíjela jeden květ za druhým :o)

Pět květů! PĚT!!!

Jedinou naší letošní "velikonoční" oslavou tak byl oběd, na který jsem na květnou neděli pozvala naše i s hafíkem. Vyprosili si kuřecí v bramborákovém těstíčku (neboli po barjohovsku ondrášky :o), ke kterým jsem udělala bramborovou kaši a mrkvový salát, a protože byla neděle a já čekala návštěvu, upekla jsem ještě i své bezlepkové muffiny ála biskupský chlebíček, tedy s kandovaným ovocem, oříšky a kousky čokolády, aby bylo co ke kafíčku :o). Bylo to moc fajn a bylo veselo, přesně tak, jak by na svátky mělo být :o)

Na Velikonoce jako takové jsem pak jen upekla zmenšenou verzi sekané (protože jsme nebyli u babičky, bylo méně strávníků) z půlkila mletého masa, a aby mě beránek nepokakal, objednala jsem si knížku (protože jich mám doma málo, žejo :o). Jinak jsem celý prodloužený víkend byla doma a jen jsem docházela na odpolední návštěvy za rodiči, což bylo svým způsobem taky fajn, protože jsem tím pádem měla čas na čtení nebo skládání dalšího puzzle, zkrátka na plnohodnotnou pohodu a stihla jsem i pár výletů na kole :o). Ve výsledku mi sice nijak zvlášť nedocházelo, že jsou Velikonoce, ale volné dny jsem si užila na maximum a s dobrým pocitem, že jsem udělala i něco pro svoji fyzičku :o). V pondělí mě navíc taťka vyšlehal, abych takříkajíc neuschla, takže bylo učiněno za dost i tradicím :o).

Z pěších vycházek s pejskem...

Z výletů na kole...

Musím se přiznat, že i když byly letošní Velikonoce podobně divné jako nedávné Vánoce, rozhodně to byl nezanedbatelný posun k lepšímu, protože tím, že jsme je de facto zrušili, odpadl veškerý stres, takže přestože to nebylo ideální, vlastně bych si je klidně tímhle způsobem nechala líbit.

Letošní výslužka a vlastně i jediná velikonoční výzdoba :o) A vlevo neustálé připomínky současného stavu, na které narážím při každé vycházce - už aby to bylo za námi.