2. listopad, den, v němž již po staletí vzpomínáme na všechny své zemřelé. Dušičky nahradily původní keltský svátek Samhain, který se slavil v den keltského nového roku, v němž se podle keltské víry prolíná náš svět se světem mrtvých. A právě noc ze 31. 10. na 1. 11. měla mít magickou sílu, neboť se věřilo, že z hrobů vystupují duše zemřelých předků a vcházejí do světa živých. Keltové pak zapalovali ohně, aby se duše pozůstalých mohla ohřát a strávit s nimi noc.V mnoha zemích se právě v tuto noc kladly na prahy domů nebo za okna svítilny, vydlabané z řep, tuřínů a podobně, aby těmto duším ukázaly cestu domů, odtud se pak nejspíš odvíjí i počátek americké tradice dlabání dýní.

2. listopadu se svátky zesnulých konají asi od roku 998, kdy je zavedl francouzský opat Odillo, a předchází jim Svátek všech svatých (1. 11.) Ten je věnován všem zesnulým lidem, kteří se za svoji zbožnost dostali do nebe. Naopak Dušičky jsou vzpomínkou na zesnulé, kteří ještě nejsou na tuto skutečnost připraveni a procházejí fází očišťování v Očistci. Svíčky, zapálené na hrobech, byly a jsou přenesenou formou této tradice. Proto se také tradovalo, že když 2. listopadu prší, oplakávají duše své hříchy. Naši předci proto v tento den dávali do lamp na hrobech místo oleje máslo. Duchové, kteří směli opustit Očistec, si jím mohli pomazat popáleniny od očistného ohně.