První macešky, říká se jim také violky, se pěstovaly již ve starém Řecku a Římě v období kolem počátku našeho letopočtu. Výrazné místo si získaly v16. století v Anglii. Byly to ale ještě drobnokvěté violky trojbarevné. Macešky, které známe dnes, se poprvé objevily v Anglii až kolem roku 1815. V letech 20. století šlechtitelé nabídli pěstitelům první hybridy, které se vyznačují vysokou vyrovnaností květin, kompaktním růstem a odolností vůči vyšším teplotám.
Méně zkušení pěstitelé si mohou na jaře či na podzim koupit ve speciálních zahradnických centrech sazenice. Ti, kteří rádi experimentují, si raději sazeničky vypěstují ze semínek.
Optimální termín pro výsev macešek je červenec nebo začátek srpna. Od výsevu, předpěstování vhodné sazenice, až k výsadbě uplyne 6 až 8 týdnů. Další měsíc rostlina potřebuje k dobrému prokořenění a vývoji na záhoně před příchodem mrazů.
Odborníci radí, abyste při pěstování macešek dodrželi dva základní předpoklady dobrého růstu: teplotu a vlhkost. Optimální teplota pro výsev je 13 až 16 ˚C a 17 až 20 ˚C ve dne. Vysoké teploty při pěstování mohou totiž brzdit klíčení. Naklíčené semínko také nesmí proschnout, uhynulo by. Udržujeme proto substrát rovnoměrně vlhký.
Záhon macešek je proto vhodné v prvních dnech vývoje přistínit. Po vyvinutí prvního pravého listu, až semenáčky zesílí, přistínění odstraníme, zabráníme tím "vytahování" rostlinek. Dobře vyvinutá sazenička by měla být kompaktní, měla by mít 6 až 9 pravých listů a alespoň první květ.
Maceškám vyhovuje mírnější klima, nesvědčí jim žár a přílišné horko letních dnů. Proto je vhodné je vysadit na záhon s jinými květinami, které je mírně zastíní. Výborná kombinace je výsadba s jarními cibulovinami, zvláště tulipány. Po jejich odkvětu se macešky dostanou do plného růstu a budou kvést až do horkého léta. Vybereme proto pro ně místo v polostínu, ale rozhodně ne v plném stínu, protože tak bychom rostlině ubrali na množství a velikosti květů.
Macešky mají jednu z nejširších barevných škál mezi zahradními květy, jsou červené, modré, bílé, žluté, oranžové, růžové, purpurové, tmavě hnědé až téměř černé. Existují kombinace dvou nebo tří barev, odrůdy s okrajem i jasné čisté barvy, květy mohou být také ohraničené jemným bílým okrajem. Velice módní jsou v posledních letech macešky s okem, kterým se říká kočičí květiny (Cat). Škála macešek je skutečně nepřeberná a zdaleka není vyčerpána. Stále se objevují nové a nové varianty.
Tyto rostliny netrpí mnoha nemocemi. Jen občas se na nich objeví virová mozaika, která je přenosná mšicemi. Mnohem častější jsou však choroby houbového původu. Z nich nejzávažnější jsou ty, které způsobují hnilobu kořenů a vadnutí rostlin. Preventivní ochrana spočívá v používání kvalitních a zdravých substrátů pro výsevy a předpěstování. Jestliže se choroba už rozvinula, lze doporučit přípravek Previcur 607 SL nebo Biofungicid Supresivit.
Z chorob, které se vyskytují na nadzemních částech, je to především skvrnitost listů. Tady použijeme Dithane M 45, Dithane DG, Novozir MN 80 Captan 50 WP, Merpan 50 WP nebo Merpan 80 WP.
Věděli jste, že si této jemné a výrazné rostlinky lidé všimli i kvůli vonné silici. Ve Francii, velmoci parfémů, se z čerstvých květů speciálních odrůd získává extrakt, který zpočátku vůbec nevoní. Teprve po zředění v poměru 1:500 a více z něj vystupuje zřetelná violková vůně. Z jedné tuny rostlin se přitom získá pouhých 31 g silice! I proto se dnes "fialkové" parfémy připravují vesměs ze syntetických látek.