Jak ochránit choulostivé papriky
13. 06 2025 | 08.17
Kdo si pospíšil s rychlením paprik již v zimě, právě nyní se může těšit prvními pravými lístky, které vyrůstají. Období klíčení a růstu prvních dvou děložních lístků bylo dlouhé. Jenže právě nyní jsou tyto teplomilné a vůbec po všech stránkách choulostivé rostliny nejháklivější. Ne že by se vám snad do interiéru, vytápěné zimní zahrady či vytápěného skleníku, který si ostatně dovolí opravdu málokdo, dostali zrovna slimáci, veškerou sadbu však dovedou zaručeně zničit i titěrné mšice, molice a další škůdci. Hrozí též houbové choroby a onemocnění virová i bakteriální. Papriky to zkrátka nemají vůbec snadné a jejich pěstitelé jakbysmet.
Klíčem k úspěchu je však též výživa, jelikož je každá plodová zelenina náročná na živiny. Před výsadbou je třeba půdu důkladně pohnojit organickým hnojivem, načež přidáme i kompost, těsně před výsadbou je navíc dobré zapravit do půdy zásobní hnojivo (Hydrokomplex nebo Cererit). Cererit navíc můžeme průběžně přidávat na povrch půdy (obsahuje NPK).
Další libůstkou paprik je prostor, pokud jsou totiž rostliny příliš blízko u sebe, jsou náchylnější na plísně. Určitě nedoporučujeme experimentovat se dvě a více semeny v jedné nádobě při výsevu. Kromě vyššího rizika plísní si budou rostliny konkurovat a budou proto zbytečně vytáhlé, což bude na úkor úrody. Papriky vysazujeme 35 cm od sebe do řádek vzdálených od sebe 70 cm, ovšem záleží na odrůdě a tedy vzrůstu a košatosti rostlin.
Kolumbův indiánský omyl a paprikové šílenství
Papriky pochází z Jižní Ameriky a do Evropy se dostaly spolu s mnoha dalšími rostlinnými druhy díky světoznámému počinu mořeplavce Kryštofa Kolumba. Ten si chtěl, jak je všeobecně známo, zkrátit cestu do Indie a přitom objevil Ameriku a její původní indiánské obyvatele. Kdyby si chtěl zkrátit cestu do Číny, indiánům by se zřejmě říkalo číňani. Zároveň byly při jeho výpravách objeveny i rostliny, které později zachutnaly celému světu. A právě papriky mezi ně patří. Údajně je měl do Evropy poprvé dopravit v roce 1493 lékař Diego Álvarez Chanca, účastník druhé Kolumbovy výpravy do Karibiku. Z Haity rovnou do Španělska, čímž spustil nevědomky celosvětové paprikové šílenství. Chuť skvělá, někdy sladká, jindy pálivá, dokonce až extrémně pálivá, předpoklady pro pěstování dobré především v teplejších oblastech. Jenže papriky mají jeden velký problém, jejich pěstování je velice obtížné. Kromě tepla, sluníčka, výživné půdy a spousty vody také potřebují neustálou ochranu před chorobami a škůdci. Jeden by myslel, že exotické druhy nenajdou v novém prostředí mnoho nepřátel, v případě paprik to ale neplatí a nikdy neplatilo. Někdy se zdá, že mají úplně všechny.
Prvním rizikem je padání klíčních rostlin, tedy problém houbového původu, který nás může notně otrávit a naše snahy o rychlení dost zkomplikovat. Obvykle se to totiž stává v době, kdy je již na další výsevy dost pozdě. Vegetační doba paprik je opravdu dlouhá a od konce léta nám většinou chybí ještě několik dalších letních měsíců, aby úroda paprik byla taková, jakou bychom si přáli.
Padání klíčních rostlin je výsledkem aktivity jednoho nebo více druhů patogenních hub (především Olpidium brassicae, Moniliopsis aderholdi, Botryotinia fuckeliana, Fusarium ssp., Rhizoctonia solani a Thielaviopsis basicola). Samozřejmě musíme těmto houbám, které společně způsobují takzvané komplexní houbové onemocnění, umožnit páchání zla. Jednak nevhodným výběrem nekvalitního osiva, dále nevhodným a houbami zamořeným substrátem a pak podmínkami při klíčení a následném pěstování titěrných rostlinek. A to je obvykle důvod hlavní. Zapomínáme totiž, že potřeba takřka tropického klima platí jen po dobu klíčení. Jakmile se objeví prťavé běloučké jazýčky, ze kterých se rozvinou první dva děložní lístky, je třeba snížit vlhkost a dostatečně větrat. Navíc je třeba udržet stabilní klima, kolísání denních a nočních teplot je také velmi rizikové.
Ano, můžeme sice použít preventivně vhodný fungicid, ale ten nebude nic platný, když sazeničky jednoduše utopíme, udusíme, usmažíme. A jako lék na počínající padání klíčních rostlin jsou již fungicidy zbytečné. Tak pozor. Zapotřebí je také dostatek světla, aby se sazeničky příliš nevytahovaly a tvořily silné stonky již od začátku. I tak riziko padání klíčních rostlin omezíme.
Mšice a molice jsou na paprikách problémem po celou dobu pěstování. Tyto drobounké savé bestie nejenže způsobí svým sáním kroucení lístků paprik, až rostliny doslova dorazí, ale také přenáší především virové choroby. Pečovat o sazeničky paprik je vlastně podobně náročné jako péče o lidská miminka. A čím mladší a menší sazeničky, tím snáze je saví škůdci zlikvidují. Vůbec nejčastějším škůdcem jsou přitom právě mšice!
Na paprikách dokonce ráda hoduje mšice řešetláková (Aphis nasturtii), ta potvůrka, která srdnatě odolává nejvhodnějšímu selektivnímu přípravku proti mšicím jménem Pirimor 50 WG. Proti mšicím proto musíme nasadit jinou kanonádu: Actellic 50 EC, Dursban 480 EC, Mospilan 20 SP, Tribute Trigger a Sumithion Super (ochranná lhůta je 21 dnů!, nepoužívat proto Sumithion Super v době zrání paprik a sklizně). Použít lze také obzvláště u mladých sazeniček zálivku hodně ředěnou kopřivovou jíchou na list. Úplně nejlepší je jíchu ředěnou značným množstvím vody pořádně přecedit a pro aplikaci použít postřikovač. Snažíme se, aby se postřik dostal beze zbytku na celou rostlinu. Tolik rada pro milovníky přírodního pěstování. A věřte, že když neuděláte vůbec nic, budete mít po paprikách, aniž by vůbec mohly začít kvést. Z živočišných ochránců lze nasadit několik druhů mšicomarů (blanokřídlé parazitoidy rodu Aphidius) a dravá slunéčka (Coccinella).
Velmi těžko hubitelným škůdcem jsou pro papriky také molice (Aleyrodoidea). Tyto titěrné bílé mušky, jakési létající tečky, popílek či hvězdičky, dovedou škodit stejně či alespoň podobně jako mšice. Z chemických přípravků lze proti nim dnes použít pouze přípravek Applaud 25 WP, případně výše zmíněnou kopřivovou jíchu. Z hmyzu pomohou konkrétní druhy parazitických vosiček a dravé klopušky (Miridae). Molice poznáme tak, že když sazeničkou lehce zatřeseme, vypadá to, jako by se z ní začal uvolňovat bělostný prášek či drobné hvězdičky. A právě to jsou molice.
Fyziologické poruchy paprik
Nejzávažnější z fyziologických poruch paprik je nekróza květních konců plodů, kterou způsobuje nedostatek rostlinami přijatelného vápníku. To znamená, že půda sice může být vápníkem zásobena dostatečně, ale v takové formě, kterou papriky nepřijmou. Například už jen proto, že půda je nedostatečně zalévána. Dalším důvodem může být nadbytek draslíku a dusíku v půdě. Důležité je proto pravidelné a rovnoměrné zavlažování, vyrovnaná výživa a kořeny paprik nesmí nikdy přesychat.
Poruchu poznáme tak, že najdeme na květních koncích plodů (od poloviny délky plodu až k jeho konci) nekrotické vodnaté, či naopak suché skvrny. Špatnou zprávou je, že lze tuto poruchu snadno zaměnit za sluneční úpal, který vypadá podobně, vyskytuje se však obvykle poblíž stopky a na osluněné straně plodů. Vápník je v případě nekrózy květních konců plodů třeba dodat na list. Použít lze 0,5 % roztok chloridu vápenatého, případně vhodná hnojiva obsahující vápník.
Setkat se můžeme i s různými deformacemi plodů, ty jsou však obvykle genetického původu (genetické poruchy a problémy při opylování – chlad či horko v době květu, příliš deštivo, nedostatek opylovačů, neprášivý pyl).
Zdroj: https://www.ceskestavby.cz/clanky/jak-ochranit-choulostive-papriky-abychom-se-dockali-bohate-urody-plodu-33227.html