Možná se vám už někdy stalo, že jste ochutnali středomořské nebo arabské jídlo a najednou jste měli pocit něčeho výjimečného, ​​ale zároveň i pořádně blízkého, známého. Možná jste jen jedli něco, kde byl použit kmín římský.

Kmín římský, lidově nazývaný také římský kmín, je podobný naší kmínu, ale má menší semena, ale hlavně – podstatně jinou chuť. Tyto dvě chutě jsou nesrovnatelné, proto není možné je v receptech vzájemně nahrazovat.

Kmínový římský je jednoletá bylina, vyžadující k růstu teplotu mezi 9 až 27 °C. Dorůstá výšky 20 – 30 cm. Má ráda lehké půdy s dostatkem vláhy o pH 4,5 až 8. V červnu až červenci kvete drobnými květy bílé nebo růžové barvy, v seskupení podobném deštníku – okolíku. Z rostliny se využívají semena dozrávající v srpnu až říjnu, která se sklízejí ručně, protože rostlina je velmi malá a křehká.

Mají 3 – 4 mm a jsou podobné semenům fenyklu nebo anýzu, ale jsou menší. Po dozrání ztvrdnou a změní barvu.
Na trhu jsou tři základní druhy semen: íránské, indické nebo africké. Liší se od sebe barvou, obsahem esenciálních olejů a hlavně chutí. Chuť římského kmínu je silně kořenitá, kdysi používaná namísto černého pepře.

Historie
Římský kmín pochází pravděpodobně ze Středomoří, asi z Egypta. Její používání na Blízkém východě a v Asii je stará tisíciletí. Název římská dostala poté, co ji donesli kdysi na naše území. Vzpomíná se v Bibli jako koření použité na ochucení chleba a také jako platidlo na desítek pro kněze. Ve starém Řecku i Římě byla vysoce ceněna pro svou chuť. Dokonce v dobách, kdy byl pepř velmi drahý, méně zámožní lidé jej nahrazovali právě římským kmínem.

Na Blízkém východě se stala symbolem plodnosti a štěstí. Věří se, že pokud manželský pár během celého obřadu bude u sebe nosit semínka římského kmínu, jejich manželství bude šťastné a trvalé. Římský kmín byl kdysi dost známý, ale ve středověku se její důležitost začala snižovat a udrželi si ji jen Španělé a Malta. Do Ameriky se dostala spolu s kolonizátory. Dnes Evropa opět znovuobjevuje její chuť a dá se říci, že úspěšně. Evropané milují hummus, ale také indickou čočkovou polévku či holandskou goudu plnou chutných semínek.

Využití
Kmín římský je nepostradatelný v indické, blízkovýchodní a mexické kuchyni. V Indii je součástí kari a polévek, placek a chlebů. Na Blízkém východě a v Africe se jím ochucuje v páře vařená zelenina a maso, tradičně hummus nebo holka ghanush, a nemůže chybět při přípravě tex-mex jídel. Používá se k ochucení nakládané zeleniny, salámů, masa a sýrů. Římský kmín podporuje chuť k jídlu, používá se při problémech s nadýmáním, kolikách a žaludečních problémech.