Ve výchově a vzdělávání jako by byly jen tyto dvě polohy. Buď dospělý uplatňuje nad dětmi svou moc, převahu své síly, nebo si děti prosadí svou, na úkor dospělého. Zdánlivě neexistuje jiná možnost. V obou případech je vždy jedna strana "na koni", zatímco té druhé něco chybí. Vzniká nerovnováha, která vede k problémům. Přitom existuje třetí cesta, vztah, kde nikdo neprohrává. Psal a učil o ní psycholog a psychoterapeut Thomas Gordon, autor slavných knih Výchova bez poražených a Škola bez poražených, od jehož narození letos uplynulo sto let.

Ve své knize Škola bez poražených Thomas Gordon píše: "Ti, kteří obhajují přísnost, silnou autoritu, dozor a tak dál, chtějí, aby dospělí řídili a kontrolovali studenty a využívali k tomu sílu a moc, kterou jako dospělí mají. Ti, kteří obhajují liberální přístup a svobodu dítěte, nevědomky prosazují podmínky, v nichž je studentům dovoleno používat sílu k tomu, aby učitelům a vedení školy znepříjemňovali život. Ať už převládne ten, či onen přístup, někdo na tom prodělá."

Gordon vychází z uznání potřeb obou stran. Aby vztah mezi dětmi a dospělými byl vyrovnaný, v pořádku, ani jedna strana nesmí své potřeby zanedbávat. Desítky let práce s dětmi a dospělými vtělil do praktických komunikačních dovedností, které formuloval ve svých knihách. Pomáhá čtenářům rozpoznat, kdy se v nějaké náročné situaci jedná o problém žáka nebo potomka a rozeznat ho od problému učitele nebo rodiče, případně pochopit, že jde o společný problém.

A k tomu přidává nástroje, postupy či metody, které je možné zvolit pro úspěšné řešení každé z těchto situací.
 

Najdeš na "Rodiče vítáni"