Betlémy patří k Vánocům stejně jako stromeček, třpytivé ozdoby, cukroví nebo dárky. Najdete je v domácnostech, kostelech i na návsích a náměstích u vánočních stromů, leckde se také staly tradicí živé betlémy. Příběh narození Ježíše Krista se odehrává jako liturgická vánoční hra, prodchnutá všeobjímající láskou, porozuměním a vírou.

 Hlavní betlémskou scénu doprovází obvyklí pastýři a lidé přinášející dary, ale mezi nimi se většinou hemží nejrůznější řemeslníci a postavičky, vykonávající rozmanité činnosti. Obvykle nechybějí ani muzikanti, běžná zvířata českého venkova a samozřejmě malebná krajina v pozadí, která většinou nijak exoticky nevypadá.

Jesličky zkrátka žijí společně s námi a je nám spolu dobře: v leckterých betlémech můžete vidět přehlídku zajímavých staveb z širokého okolí, v mnoha poznáte známé figurky z místního nebo veřejného života. A i když třeba okolo jesliček vede železniční trať (domácnost železničního modeláře) anebo pastýře doplňují figurky a ovce z Lega (rodiny s dětmi), nad tím vším se vznáší anděl s nápisem Gloria in excelsis Deo / Sláva na výsostech Bohu a někde vzadu právě letí kometa. Všechny betlémy ale svátkům dodávají zvláštní a neopakovatelné kouzlo – a navíc svatému Františkovi by drobné vady na dokonalosti určitě nevadily.

Na tradici založenou sv. Františkem z Assisi navazují i velké betlémy pod širým nebem, například slavný venkovní betlém malíře Josefa Jíry v Kryštofově Údolí. V Neratovicích vystavují velký "košíkářský" betlém z vrbového proutí, do Kozojed na Plzeňsku se lidé jezdí dívat na kamenný betlém, jehož součástí bývají ovečky, vypůjčené z místní farmy, v Jinočanech mají obří betlém ze dřeva, v Čenkově na Příbramsku zase ohromný betlém ze sena. Několik betlémů v životní velikosti také každý rok zdobí náměstí a další prostranství v jihočeském Písku.

Co do velikosti ale těžko některý betlém překoná Betlém u Kuksu: přírodní galerie barokních soch a reliéfů od Matyáše Bernarda Brauna a jeho žáků. V roce 1717 koupil František Antonín hrabě Špork za 2 900 zlatých od Dvora Králové les plný pískovcových skal, který sousedil s jeho panstvím v Kuksu, aby tu pro své hosty vytvořil místo pro procházky a meditaci. Roku 1720 byla dokončena výstavba dvou pousteven, sv. Antonína a sv. Pavla, a ve skalách začala průběžně pracovat Braunova sochařská dílna. Působila tu až do roku 1732.

Za stovky let se na unikátním sochařském díle bohužel podepsala příroda, počasí, vandalismus i ideologická netolerance biblické tématiky. Paradoxně k nejhoršímu poškození pískovcového betléma došlo už dávno, a to kolem roku 1780 při lámaní kamene pro stavbu blízké císařské pevnosti Josefov a v letech 1778–1779 a 1866 při prusko-rakouských válkách. A proč se místu říká Betlém? Největší plastika totiž představuje narození Krista, klanění pastýřů a příchod tří králů. Při toulání kolem poničených soch a pousteven si zkuste představit, jak to tu vypadalo kdysi, když sochy zářily jasnými barvami (ano, všechny byly polychromovány) a kromě nich tu byly kaple, lavičky či alej sedmi studánek s fontánami z růžového mramoru.

Muzeum betlémů Karlštejn