Hortenzie dokáží rozsvítit zahradní zákoutí v době, kdy je většina keřů odkvetlých. A určitě patří mezi nejvýraznější rostliny kvetoucí ve vrcholícím létě. Pěstujeme je jako mohutné rozložité keře, které mohou svým habitem připomínat plně kvetoucí rododendrony, s nimiž se velmi dobře shodnou na stanovišti i půdě. Drobnější rostliny pěstujeme v mísách či závěsných nádobách. Atraktivní jsou také stromkové tvary zapěstované na kmínku.

Hortenzie (Hydrangea) zdobí zahrady v Evropě na dvě stovky let, a to více než osmdesáti druhy, které pocházejí převážně z východní Asie a ze Severní i Jižní Ameriky. Květy hortenzií jsou na středně vysokých keřích s velkými listy uspořádány do bohatých koncových květenství, která mohou být kulatá nebo plochá. Kulatá květenství jsou tvořena neplodnými (sterilními) květy s nápadnými korunními lístky, plochá květenství mají ve svém středu plodné (fertilní) květy, které jsou obklopeny prstencem květů neplodných.

Hortenziím nejlépe svědčí chráněné stanoviště v lehkém polostínu, mají-li však dostatek vláhy, snesou i plné slunce.

Půda pro hortenzie by měla být humózní s kyselou reakcí. Zcela odmítají vápnité půdy. Podle stupně půdní kyselosti kvetou od modré a fialové, přes bílou po tmavě růžové až červené . Intenzivně modře se zbarvují v kyselé půdě, do které přidáme kamenec hlinitoamonný (k dostání v drogerii) v zálivkové vodě během podzimu a na jaře. Více zaléváme v během období květu, hnojíme průběžně až do konce srpna. Na zimu nahrneme ke kořenům lehčí substrát nebo vrstvu spadaného listí. Hydrangea stříháme zásadně až na jaře, koncem léta po odkvětu odstřihneme jen suchá květenství nebo uschlé části výhonů. Hortenzii velkolistou stříháme tak, že větvičku, která kvete na jednoletém dřevě, zastřihneme na jaře nad prvním párem zdravých pupenů. H. latnatá a H. stromečkovitá kvetou na letošním dřevě. Proto můžeme loňské výhony seříznout nakrátko, čímž podpoříme násadu květů. Tyto keře zpravidla přezimují bez problémů, pokud však namrznou, počkáme aspoň do května, zda ještě neobrazí. Při silnějším namrznutí nezbude, než celý keř seříznout až u země. Dobře obroste, ale pokvete až příští rok. Jestliže hned zjara odstraníme hortenziím velké koncové pupeny, budou pak květy rozloženy po celém keři.

Pro pěstování v nádobách byly vyšlechtěny kultivary Hortenzie velkolisté (H. macrophylla subsp. macrophylla var. Macrophylla). Většinou je můžeme koupit od března do května. Nejdéle vydrží kvést v chladné místnosti, od druhé poloviny května je však můžeme pěstovat venku. Pokud se z nich chceme těšit i napřesrok, po odkvětu je seřízneme, přesadíme do větších nádob a v době vegetačního klidu je přezimujeme v bezmrazých místnostech s nízkou teplotou.

Většinu hortenzií můžeme množit dělením trsů, hřížením. Stejně snadné je i množení bylinnými nebo kořenovými řízky, a to ideálně v červnu až srpnu. V písku nebo množárenském substrátu zakoření bylinný řízek za 15–20 dnů. Po zakořenění necháváme tyto řízky v pařeništi, studeném skleníku nebo květináči na před mrazem chráněném místě až do dalšího roku. Důležité je, aby nenamrzly.

Hortenzie stromečkovitá působí volnějším, ale přesto upraveným dojmem než H. velkolistá. Hodí se jako solitér  ale vysazujeme ji i ve skupinách a můžeme ji použít i na nižší volně rostoucí živé ploty do výšky asi 1,5 m. Lze je kombinovat s trvalkami kontrastních barev. Dobře vypadají v trávníku, romanticky u zahradní zdi. Oživí v létě nepříliš zajímavé vřesoviště.

Já hortenzie miluju. Celé léto je mám v bílém džbánu na jídelním stole s troškou vody. Díky tomu postupně usychají a ve finále zůstanou usušené a vypadají famózně.