O nutnosti zachycovat a zadržovat dešťovou vodu v krajině dnes už nikdo nepochybuje. Na zahradách bývá přitom nejčastěji shromažďována do nadzemních nádrží, v nichž ovšem může docházet k nežádoucímu růstu řas.

 Nadzemní nádrže jsou pro zadržování a skladování dešťové vody k zavlažování tou nejlevnější, a tudíž i nejrozšířenější možností. Oblíbené jsou zejména plastové kontejnery o objemu 1 m3 s vnější kovovou konstrukcí. Ty a jim podobné nádrže jsou ovšem vystaveny světlu a v sezoně i vyšší teplotě, což vede k množení řas uvnitř nádrží. Co s tím?

Prakticky nejschůdnější postup představuje nákup nádrže z černého plastu. Voda z tmavých nádrží je navíc příjemně teplá, a rostliny tak při závlaze nezažívají teplotní šok. Ke kontrole množství vody v nádrži stačí doinstalovat hladinoměr. 

Pokud však už vlastníte nádrž v bílém provedení, doporučuje se ji zatemnit. Někdo nedá dopustit na tmavý nátěr, jiný doporučuje obalení nádrže stínicí tkaninou (rohoží), na kubíkové nádrže se prodávají i obaly z PE fólie, často se nádrže různým způsobem obestavují... 

Poměrně jednoduchý způsob čištění nádrže od povlaku z řas představuje i tlaková myčka (neboli vysokotlaký čistič či vapka nebo wapka), s níž odstraníte řasy ze stěn nádrže pomocí silného proudu vody. Jiným mechanickým, ale dost pracným postupem je čištění vnitřku nádrže pomocí rejžáku na tyči. Zejména u nádrží s horním vstupním otvorem ale není příliš praktický. 

Z chemických postupů je možné uvést např. přidávání modré skalice (síran měďnatý) do vody (5–7 g/m3) nebo Sava (chlornan sodný, 15–20 ml/m3). Obě látky brání rozvoji řas, již narostlé povlaky je ale nutné odstranit mechanicky. Než ale přistoupíte k aplikaci chemie, uvědomte si, že třeba Savo se ve vodě rozkládá na volný (aktivní) kyslík, který zajišťuje dezinfekci a chlorid sodný neboli kuchyňskou sůl. A chcete si při závlaze dobrovolně zasolovat půdu?