Máte-li to štěstí, že dítě vyrůstá s rodiči, z nichž každý mluví jinak, je to výhoda. Ale i zde platí určitá pravidla. Zjistěte, v čem být opatrní.

1. Začněte s dítětem mluvit co nejdříve a v obou jazycích. Dítě pak oba jazyky vnímá a vstřebává a učí se je bezděky. Nebojte se, že by si oba jazyky pletlo dohromady, zhruba od dvou let začne oba jazyky oddělovat a rozlišovat.
2. Při mluvení s dítětem buďte důslední a jazyky jasně oddělujete, i při oslovování dítěte, i při komunikaci mezi sebou, což není vždycky jednoduché. Bilingvní rodiče často mění mluvu a používají smíšené věty, což není dobře.
3. Používá dítě smíšené věty? Nevadí, netrestejte ho za to a nenuťte ho, aby použilo jazyk, který si přejete vy.
4. Dopřejte dítěti komunikaci s lidmi, kteří mluví jen jedním z jazyků – babičky, dědečkové, tedy, kamarádky...
5. Jakmile se oba jazyky "ukotví", může se jeden z jazyků stát dominantnější a dítě používá častěji jen jeden. Proto se snažte, aby dítě poslouchalo rozhlas, dívalo se na filmy v jazyce, který se "upozadil", čtěte mu pohádky, nechte ho, aby psalo dopisy příbuzným do ciziny, odkud pochází jeden z rodičů. Pamatujte, že je důležité neustále cvičit a cvičit, jinak se prostě zapomíná.

Nebude dítě spíše zmatené a neuškodí mu to? Rozhodnutí o dvojjazyčné výchově by měla vždy předcházet diskuze a zvážení několika faktorů, které je nutné dodržovat, aby tzv. bilingvní výchova k něčemu byla.

Každý rodič dnes chce, aby jeho dítě umělo nějaký jazyk – dávají děti už ve školce na angličtinu a chtějí, aby se toho co nejvíc a nejdřív naučilo. Na to, kdy se začít učit cizí jazyk, se názory odborníků liší, obecně ale platí, že čím dřív přijde dítě do styku s cizím jazykem, tím lépe. Ideální je pak situace, když dítě žije v dvojjazyčném manželství, kde každý rodič mluví jiným jazykem. Takový bilingvismus je dítěti přirozený. Ten, kdy se dítě "učí" jazyk ve školce apod., je již bilingvismus umělý.

Poraďte se s odborníkem, a rozhodně nic neuspěchejte. Výuka cizího jazyka vyžaduje vždy důslednost – lepší je zvolit dvojjazyčnou školku, kde je rodilý mluvčí, cizojazyčnou chůvu a podobně – v opačném případě si dítě může zafixovat nesprávné návyky, které se zautomatizují a později jen těžko odstraňují.

 Tohle téma mě zajímá. Můj vnuk a vnučka se narodili v Anglii a vnuk nyní má vsedm let. Maminka je Angličanka, tak je logické, že zpívá anglické písničky, více používá anglická slova - raději říká car, než auto, ale na česká slova reaguje. I když syn se svými dětmi mluví jen anglicky, neřešíme to. Uvidíme, jak se domluvíme, až s námi budou malí Angličaní trávit prázdniny. Určitě se zase se  svou zkušeností dvojjazyčné výchovy na mém blogu rozdělím.

Původní text jsem psala před pár lety a nyní jsem jej aktualizovala